Vánoce byly vždy oblíbenými svátky. I když se dříve kladl mnohem větší důraz na jejich duchovní stránku, otázka stravy také nebyla zanedbávána.
Na stole hlavně nesměla chybět vánočka. Toto pečivo, jak už jeho název napovídá, pojilo s Vánocemi velmi pevné pouto. „Úsporná kuchařka“ Anuše Kejřové nabízela kromě dvou receptů na tuto lahůdku i jednu radu: „Pečeme ji nejraději doma, neb jest to těžké, mastné těsto, kterémuž málokterý pekař může vyhověti. Čímž starší jest vánočka tato, třeba za 14 dnů – tím jest chutnější.“
Na počátku 20. století se v kuchařských knihách objevuje receptů na vánoční cukroví poměrně hodně. Už zmíněná Anuše Kejřová nabízí především návod, jak vyrobit cukrovinky, které lze použít při zdobení vánočního stromečku. A nejde pouze o obyčejné perníčky. Stromeček bylo možné ozdobit i bílkovými, skořicovými nebo čokoládovými věnečky. Nejvíce parády se ale dalo vytvořit z mandlové hmoty, která vznikla spojením jemně strouhaných mandlí, tlučeného cukru a bílku. Z tohoto těsta se za pomoci různých dřevěných formiček a barviva vytvářely půlky vlašských ořechů i s jádry, třešně, hruštičky, jablíčka, hříbečky nebo ryngle. Díky vloženému proužku papíru bylo možné tyto skvosty zavěsit na větvičky stromečku.
Další autorky kuchařské knihy z počátku 20. století, Helena Voborská a Libuše Macháčková, předkládají hospodyňkám kuchařských receptů na vánoční cukroví mnohem více. Na jejich výrobu je velmi často doporučováno použít vařených prolisovaných žloutků. Dětem pro radost by podle autorek měly hospodyně na Vánoce upéci perníkovou chaloupku protože, jak uvádějí „dětem udělá chaloupka mnoho radostí“.
Tyto vánoční stavby byly velmi dokonalé. Střecha byla potřena bílkovým sněhem a posypána krystalovým cukrem, takže vypadala jako pokrytá čerstvě napadaným se sněhem. Chybět nesměly ani tři schůdky a malá lavička. Za chaloupkou se vypínal jehličnatý les a před chaloupkou postával Jeníček s Mařenkou. Popis je velmi podrobný, ale nechybí ani pobídka k vlastní tvorbě: „není třeba vše tak vypisovati, neboť důmyslná hospodyňka si zajisté postaví podle vkusu perníkovou chaloupku tak, jak o ní snila, když jí drahá babička pohádku o perníkové chaloupce vypravovala.“
I samotné názvy cukrovinek byly více než zajímavé. Naše babičky pekly větroplachy, boží milosti, makronky, cakes, cervulát, celtle, šifle, pacle, pumprnykl a dokonce i nadívaný štuclík. K jejich výrobě potřebovaly kromě mouky, cukru, tuku, vajíček a různých druhů koření například i datle, fíky, pistácie nebo jedlé kaštany.
A na závěr ještě jeden recept: „Maloruské mazurky – 1 kg mouky, 50 dkg čerstvého másla, 50 dkg cukru, 8 natvrdo uvařených a prolisovaných žloutků a šťávu z jednoho citronu propracujeme v těsto, rozválíme na stéblo silně a vypichujeme placičky. Spočítáme, dvě třetiny pečeme hladké, třetinu pomažeme vajíčkem a hustě posypeme mandlemi. Upečené spojujeme zavařeninou, posypané mandlemi klademe ovšem navrch.“ Dodržíte-li předepsané množství, pak nedostatkem cukroví na Vánoce určitě trpět nebudete.
