Jedna z nejkrásnějších vyhlídek na hrad Pernštejn se nazývá Maria Laube nebo také něžně a česky - Mařenčino loubí.

Malý dřevěný altánek skýtá, pokud chytnete pěkné počasí, opravdu nádherný výhled. Cesta k němu je velmi snadná a nenáročná, od hlavní brány hradu Pernštejna dojdete k vyhlídce za pár minut. Stačí, vydáte-li se po sluníčkově žluté značce. Lesní cesta lemována kamenným mořem je více než příjemnou procházkou. Po chvíli se před vámi objeví cíl cesty – Mařenčino loubí.

Své jméno získalo místo díky jedné aristokratické Mařence. I když pojmenování Mařenka by onu dámu určitě nepotěšilo. Maria Pia hraběnka Baworowská z Baworowa byla druhou manželkou hraběte Vladimíra Mitrovského.

V roce 1813 si dědeček Vladimíra Mitrovského, Vilém, bere za manželku dědičku pernštejnského panství Josefu Schröfflovou z Mansberka. Po smrti svého tchána Františka Josefa Schröffela v roce 1818 získává Vilém Mitrovský značnou část pernštejnského panství. Zbytek pan Vilém odkupuje v roce 1828 od sestry své manželky - Antonie. Mitrovští se stávají jedinými a také posledními soukromými majiteli pernštejnského panství i hradu samotného.

Vladimír Josef Maria Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle se narodil v roce 1864 v Sokolnicích. Byl velkým milovníkem myslivosti a traduje se, že za svůj život zastřelil čtyři tisíce kusů srnčí zvěře. Pro svou druhou manželku Marii Piu Baworowskou z Baworowa (se kterou mimochodem zplodil osm dětí) nechal vybudovat dřevěný altánek nad obcí Pernštejn. Ze zvoleného místa byla (a dodnes je) nádherná vyhlídka na stejnojmenný hrad.

Kdy přesně byl altán postaven, není známo. Víme však, že jeho první opravy se ujal tesařský mistr Josef Míček ze Smrčku ve třicátých letech dvacátého století. Dílo mistra tesaře však dokonale nahlodal zub času a tak na přelomu tisíciletí došlo ke stavbě altánu zbrusu nového.

Od roku 2002 tady mohou náhodní i cílevědomí návštěvníci zanechat svou vizitku v podobě zápisu do „Návštěvní knihy vyhlídky“. V sešitech určených k psaní vzkazů, pocitů či komentářů se najde ledacos. Bohužel ztrátovost návštěvních knih je velká a tak se vám při vaší návštěvě může stát, že tu už žádný sešit nenajdete. Ale vyhlídka je zde stále stejná. Stále stejně okouzlující, podmanivá a jedinečná. Prostě Mařenčina.