V lokalitě zvané Loupežník nedaleko Velkého Meziříčí se nachází prastarý most. Mezi místními je znám jako Loupežnický nebo také Vysoký.

Jeho vznik se datuje do roku 1593, kdy jej za nemalou odměnu osmi tisíc zlatých vytvořil stavitel Antonín Vlach. Kdysi chlouba pana stavitele je dnes bohužel pro obyčejné smrtelníky téměř nepřístupná. „Most je sice zařazen do seznamu technických památek, ale v současné době není využíván, opravován ani udržován. Dostat se k němu je v podstatě téměř nemožné. Jeho návštěva vyžaduje obuv na vysokohorskou turistiku a také nutnost smířit se se skutečností, že cesta k němu nevede. Je potřeba prodrat se křovím a kopřivami a tak dále,“ říká ředitelka velkomeziříčského muzea Irena Tronečková.

Pokud si most chcete prohlédnout, radila bych zvolit cestu menšího odporu, tedy navštívit Muzeum Velké Meziříčí, jehož součástí je i expozice pozemních komunikací. Tady naleznete Vysoký most v celé kráse (i když v poněkud zmenšeném stavu). A dostane se vám i odborného výkladu v podání Ireny Tronečkové: „Byl to most, který spojoval silnici vedoucí z Brna do Jihlavy. Jednalo se o obloukový most na půlválcových pilířích. Mostovku před ním doplňovaly ještě tři obloukové valbičky. Most přemosťoval Radslavický potok a nacházel se v katastrálním území obce Petráveč, nikoliv Velkého Meziříčí. Dá se říct, že byl stavěn tak, jak bylo obvyklé v době renesance. Kdo by očekával různé voluty a další ozdoby typu festonů, tak bude zklamán. Nic podobného by na něm nenašel.“

Jméno Vysoký by se dnes mohlo zdát poněkud přehnané. Zvláště srovnáme li most s jeho nedalekým mladším kolegou, který je součástí dálnice D1. V době svého vzniku byl ale považován za jeden z nejvyšších. „Dnešnímu divákovi, který by se díval ze strany, která je přístupná, se už tak vysoký nezdá, protože pod ním je bohužel umístěno smetiště. Postupně dochází k zavážení údolí, které most původně překonával. Takže z dnešního pohledu se most už opravdu vysoký nezdá.“

Vysoký most byl původně jedním z článků staré císařské silnice: „I když most tam byl rozhodně už před císařskou silnicí. Traduje se, že císařskou silnici vybudoval Josef II. za panování Marie Eleonory z Liechtensteina, za kterou údajně sem do Velkého Meziříčí jezdil.“

Pokud bychom věřili babským povídačkám, pak se mezi císařem a velkomeziříčskou panovnicí rozvíjel zajímavý románek: „Písemné doklady o tom samozřejmě nejsou, ale vzhledem k tomu, že majitelka Velkomeziříčského panství v tomto období byla dvorní dámou Marie Terezie, tak se dá předpokládat, že s císařem Josefem II. se znala. A dá se říct, že v písemných pramenech jsou i zmínky o tom, že byla jeho blízkou přítelkyní. Ovšem jak moc blízkou, o tom bych nerada spekulovala,“ říká s úsměvem ředitelka muzea.

Jisté však je, že v době velkého přátelství mezi císařem a Marií Eleonorou vznikla císařská silnice vedoucí z Jihlavy přes Velké Meziříčí až do Brna. To bylo také období největší slávy Vysokého nebo také Loupežnického mostu. Jeho další osudy ale už tak slavné nebyly: „S rozvojem dopravy došlo k jeho vytěsnění z hlavní trasy na Brno. I když musím říct, že vydržel poměrně dlouho, protože o posunutí silnice o dvě stě metrů dále bylo rozhodnuto až v roce 1937 Zemským úřadem v Brně. Šlo o realizaci nové spojky, která byla napřímená a už tam nebyly původní ostré a nebezpečné zatáčky. Samotná realizace se ale o něco opozdila, nová spojka byla dokončena až v období protektorátu.“

Tím skončila také slavná éra Vysokého mostu. Dalo by se říct, že skončil tam, kde většinou staré věci končí – v odpadcích. Škoda.