Zákon a provozní vyhlášky o myslivosti ukládají myslivcům každoročně zjistit stav zvěře v jejich revírech. Úkon nazvaný „sčítání zvěře“ by měl dát hodnověrné podklady pro další hospodaření v honitbě.

„Sčítání zvěře je zjištění relativně skutečného stavu zvěře v každé jednotlivé honitbě,“ říká jeden z myslivců, Jiří Navrátil. Podle něj je to v podstatě přesný součet nepřesných čísel. „Přesně lze spočítat králíky v králikárně, dobytek ve výběhu, ale nelze přesně spočítat zvěř ve volné přírodě,“ vysvětluje Jiří Navrátil.

Podle myslivců má nejlepší přehled o množství zvěře ten, kdo je dennodenně v přímém kontaktu s přírodou a honitbou. A jakým způsobem sčítání zvěře probíhá? „Jsou určeny přesné termíny, ve kterých myslivci musí na svých úsecích nasčítat zvěř. Znamená to, že v daný den a v danou hodinu jsou myslivci na posedech nebo u krmných zařízení a počítají jednotlivé kusy zvěře, které zahlédnou. Pokud je někde les a za ním zorané pole, moc toho tam nenasčítáte. Pokud je les a za ním ozim nebo řepka, tak tam napočítáte mnohem více kusů zvěře. A také v lese člověk nasčítá zvěře mnohem méně, než na poli. Proto je sčítání velmi relativní. Zjištěný stav se pak ještě průměruje.“

Na tisíc hektarů honební plochy stačí pro tento účel zaúkolovat dvanáct myslivců. „Pro sčítání jsou určeny dva dny, jedna sobota v lednu a jedna v únoru. Někdy se zvěř sčítá i podle stop, pak je nutné vybrat den, kdy je čerstvě napadaný sníh, ne starý dva nebo tři dny.“

A které zvěře je ve Žďárských vrších nejvíce? „Z větší zvěře je nejhojněji zastoupeno srnčí, jeleni jsou na útlumu a stejně tak mufloni. Naopak roste počet divokých prasat, s tím souvisí i větší výskyt škod způsobených černou zvěří. U drobné zvěře je to hodně výkyvné, ale nikdy tu už nebudou stavy ze sedmdesátých let. Do těch mámě hodně daleko. Tehdy tu bylo mnohem více zajíců i bažantů. Prakticky všude byla také koroptev. Dnes je koroptev chráněná a zbývá jich minimum.“

Drobné zvěře je v našich lesích sice mnohem méně, než před několika desítkami let, s divokými prasaty je to ale naopak. „Prasata byla původně chována jen v oborách a dnes se s nimi potkáváme prakticky v každé oblasti,“ říká Jiří Navrátil.

Žďárské vrchy mají také svoje specifikum. Tím je zajímavé utváření krajiny, které se podle myslivců podepisuje i na výskytu různých druhů zvěře. „Některé myslivecké sdružení tady má optimální podmínky pro drobnou zvěř i v dnešní době. Černou zvěř tu ale tolik zastoupenou nemá. O pár kilometrů dál je krajina naprosto odlišného rázu. Je tu například vyšší nadmořská výška, svažitost i lesnatost. Na takových místech se drobná zvěř nevyskytuje prakticky vůbec a převažují tu divoká prasata, která ve zdejších lesích a stržích našla svůj klid.“

A přemnožení zvěře? To je podle myslivců věcí názoru. „ Jiný názor na to bude mít myslivec, jiný zemědělec. Letos bude rozhodně více divočáků, samozřejmě tím pádem půjde dolů drobná zvěř.“