Lesy Žďárských vrchů jsou plné zvěře. Jen málokdy se nám ale povede některé zvíře zahlédnout. Zima nám v tomto směru v mnohém napomáhá. Přinejmenším můžeme lesní zvěř sledovat podle stop.

„V našich podmínkách můžeme nejčastěji zahlédnout zvěř srnčí. A to především v ranních a podvečerních hodinách. Dále pak zvěř drobnou, nejvíce zajíce a bažanta. Pak je možné zahlédnout ještě migrující zvěř vysokou a převážně v nočních hodinách ještě zvěř černou,“ popisuje myslivec Aleš Hatlák.

Jsou tu ale i zvířata, která v zimních měsících není možné zahlédnout vůbec. Je to jezevec lesní, který celou zimu prospí, aniž by ho zajímalo, kolik sněhu vlastně napadlo a jak taková správná zima vůbec vypadá.

Nejčastěji vidíme ve volné přírodě srnky a zajíce. Pokud se vydáte ven s úmyslem nějaké z těchto tvorů zahlédnout, pak je nejlepší zatoulat se poblíž krmelců. „Srnčí zvěř se zvláště v zimě drží v bezprostřední blízkosti krmelišť, v podstatě od nich neodchází, zůstávají zalehlí v okruhu sto metrů. Zajíc se zase drží na kraji lesa nebo na kraji pastvin, v závětří,“ dodává Aleš Hatlák.

Jestliže se vám ale nepoštěstí zvěř zahlédnout, určitě bude zajímavé sledovat alespoň jejich stopy. „Každé zvíře má specifickou stopu. Například srnčí má obtištěné jenom spárky. Laicky řečeno, jsou to takové dva půlměsíce otočené k sobě. Naopak zvěř černá otiskuje i paspárky, takže k půlměsícům přibudou i takové dvě špičky. Jejich stopa je navíc o něco větší,“ vysvětluje myslivec.

V lesích Žďárských vrchů je kromě zvěře i spousta ptactva. Ptáky se nám mnohem častěji podaří zaslechnout, než zahlédnout. „Nejtypičtějším zástupcem této skupiny je asi výr velký. Vidíme ho málokdy, žije nočním životem. Jakmile se ale setmí, můžeme jej zaslechnout.“

Ať už chceme lesní zvěř a ptactvo vidět nebo slyšet, měli bychom mít vždy na paměti několik pravidel. My jsme v lese hosté a proto bychom se také jako hosté měli chovat. Naše hlasité projevy zvěř i ptactvo plaší, lesní tvorové nejsou zvědaví na povykující skupinky lidí. Pokud bychom se setkali s nemocným zvířetem, pak bychom se podle doporučení myslivců měli zachovat následovně: „Měli bychom se hlavně ujistit, jestli je zvíře opravdu raněné. Jestli se třeba jedná o čerstvě narozené srnče, které není tak bázlivé a plaché. Až budeme dobře obeznámeni se situací, pak je nejdůležitější kontaktovat místního hospodáře. Ten pak rozhodne o dalším postupu. Rozhodně není vhodné brát si zvěř domů.“