V zimních měsících je očekávána zvláště na vesnicích velkolepá událost. Dalo by se říct, že je to událost se smutným začátkem, veselým a hektickým průběhem a velmi příjemným koncem.

Pravá vesnická zabijačka začíná brzy ráno. Vše musí být už dlouho dopředu nachystáno a připraveno. V kotlích by měla pobublávat vařící voda, všechny potřebné nádoby, kbelíky, prkýnka a vály by měly být čerstvě umyté a nachystané k použití. Všichni čekají na hlavního aktéra – mistra řezníka.

Správná zabijačka většinou začíná přípitkem na zdar celé akce. Něžnější povahy si připíjejí na kuráž. Vždyť v tomto případě půjde takříkajíc o život. Pašík v chlívku už většinou tuší, že se děje něco neobvyklého. Jeho srdceryvný kvikot se ozývá tak dlouho, dokud řeznický mistr nestiskne spoušť jateční pistole výstižně zvané srážečka.

Pak už jde všechno ráz na ráz. Prase se musí nejdříve vykrvit, přičemž je nutné krví neustále míchat, aby se nesrazila a nenadělaly se v ní nežádoucí žmolky. Pak nastupuje další fáze. Pašíka je nutné opařit, nasmolit a za pomoci zvonku zbavit všech štětin. Začíná se od hlavy a čištění a následné holení trvá tak dlouho, dokud celé prasátko není hladké a hebké na dotek.

„Pak ho pověsíme, vykucháme, rozporcujeme hlavu a dáme ji vařit, vyčistíme střeva a začneme s výrobou zabijačkových specialit,“ říká řeznický mistr František, který dělá domácí zabijačky více než čtyřicet let.

Díky domácí zabijačce můžeme ochutnat takové dobroty, jako jsou například jitrnice, jelita nebo tlačenka. Ve velkém kotli se povaří hlava, ovary a prasečí nožičky. Masový vývar, stejně jako maso samotné, poslouží coby výtečný oběd pro všechny účastníky zabijačky. Paní domu si neopomene vzít špičku jazyka, to aby byl její jazyk po celý rok ostrý jako břitva.

Pak se zbylé maso obere a roztřídí. Libovější kousky budou použity do tlačenky, zbytek se pomele do jitrnic. Odložená krev je upotřebena na výrobu jelit. Ta se dělají hned několika způsoby, záleží na chuti a také na zvyku. Jedni do nich dávají kroupy, jiní suché, na malé kostičky nakrájené housky. Specialitou jsou jelita z kynuté buchty. Jejich příprava byla o něco náročnější, protože den předem musela hospodyně upéct slanou kynutou buchtu, která se pak nakrájela, namočila do ovarové polívky a nakonec posloužila místo krup.

Zabijačkové speciality míchá a ochucuje mistr řezník. Hlavně na jeho chuťových buňkách závisí výsledná delikatesa, i když ochutnávání se účastní kde kdo. A každý z přítomných také přidává pár dobrých rad typu „já bych přidal pepř“ nebo „chtělo by to přisolit“. Naštěstí si mistr řezník nakonec sám rozhodne, kolik čeho má být do jitrnic, jelit či tlačenky použito.

Výrobou zabijačkových specialit ale práce ještě zdaleka nekončí. Je potřeba zchladlé maso takzvaně „nabourat“ neboli naporcovat. K tomu už nestačí pouze ostrý nůž. Mistr řezník využije kromě klasického sekáčku na maso i takové nástroje jako je sekera nebo pila.

A zatímco je řezník a jeho pomocníci pomalu s prací hotov, hospodyni čeká ještě pár perných chvilek. Všechno se musí umýt a pouklízet. Sádlo je nutné nakrájet a vyškvařit. A pro rodinu a známé připravit voňavou výslužku, nad kterou se budou všem doslova sbíhat sliny. Konec zabijačky bývá velmi příjemný. Všichni mají plné žaludky a za sebou den strávený prací, ale také dobrým jídlem a pitím.