Tajemná Žákova hora je opředena řadou pověstí. Najdete tu poklady i pohádkové bytosti, které se jinde nevyskytují.

Podle Liboslava Zrůsta, knihovníka z Fryšavy pod Žákovou horou, je to téměř bájná oblast. „Žákova hora je pět kilometrů odtud v lesích a my se tam často vydáváme a vracíme.“

O Žákově hoře existuje určitě spousta pověstí…

„To ano. Například že se tam těžila stříbrná ruda nebo že tam žáci hráli kuželky. Ale nebyly to obyčejné kuželky, byly zlaté. A koule, kterou je sráželi, byla ze stejného drahého kovu. Jednou se stalo, že se kuželna propadla a dodnes je v podzemí Žákovy hory. Od té doby se těšíme na velký objev zlata na Žákově hoře.“

Hledáte poklady?

„Občas tam nakukujeme. Ale je tam vzácná část lesa, zachovalý původní prales, takže tam moc štrachat nemůžeme.“

A co ti žáci, o kterých jste se zmiňoval?

„To je taky zajímavé. Pravděpodobně to byli žáci žďárského kláštera, cisterciáni, kteří chodili po lesích meditovat až na Žákovu horu. To byla klidná a tichá oblast, kde mohli v klidu meditovat. A když je meditace přestala bavit, tak hráli zlaté kuželky.“

„Jedna je taková trošku strašidelná. Často ji vyprávím i dětem ze zdejší základní školy. Málokdo možná ví, že se na Žákově hoře objevuje i hejkal. Je to tajemná postava. Říká se o něm, že oč méně je nadaný a chytrý, o to více je tajemnější a hroznější. Jednou se na Žákovu horu vydali dřevaři z Cikháje. Protože se zdrželi i přes noc, zapálili si oheň a chystali se na spaní. Měli s sebou ale jen jeden pytel. Aby jim nebylo zima, vlezli si všichni do toho jednoho pytle, ven jim koukaly jen hlavy. V noci je vzbudil šramot. Probuzení dřevaři s hrůzou zjistili, že nad nimi stojí hejkal. Byl to obrovský mužský a k překvapení vyděšených dřevařů tam jen stál a strašně se smál. Hrozně se totiž divil, že viděl už třikrát ves, třikrát les, ale aby mělo něco tři hlavy a jedny nohy, to že ještě nikdy neviděl.“

Už tedy víme, že na Žákově hoře přebývá hejkal. Jsou tam i další pohádkové bytosti?

„Prý tam byly divoženky, které se držely okolo Stříbrné studánky. Ta je těsně pod Žákovou horou. Je to jeden z pramenů řeky Svratky. Ve stříbrné studánce se údajně nachází stříbro. V její blízkosti se také jednou za rok v době Velikonoc otevírá skála s obrovským pokladem. Taky se stalo, že právě v tu dobu procházela okolo Stříbrné studánky matka s dítětem, které držela v náručí. Skála se otevřela a žena vstoupila dovnitř. Uviděla tam obrovské množství stříbra. A tak dítě položila, nabrala si stříbro, vynesla ho ven a vracela se ještě pro další stříbro a pro dítě. Mezitím se však skála zavřela. Dítě zůstalo uvnitř a matka stála u Stříbrné studánky bez dítěte. Začala vzlykat a rvát si vlasy, co to jen učinila. Na tom místě pak zůstala po celý rok. Za rok, právě ve chvíli, když se četly ve fryšavském kostele pašije, se opět skála otevřela. Žena vběhla dovnitř, popadla dítě a honem utíkala pryč.“

Přeneslo se něco z tajemna Žákovy hory i na Fryšavu?

„To ani ne, i když zdejší děti hejkala znají a bojí se ho. Hejkal je totiž vyobrazen na vile malíře Václava Jíchy. Tam je sgrafito Karla Němce z Nového Města na Moravě. Kdo chce, může si hrůzostrašný obraz hejkala prohlédnout a může se bát.“

Na Žákovu horu od vás není daleko, chodíte tam?

„Nejen já, ale i ostatní lidi z Fryšavy. Je tam příjemná procházka a zachovalá část pralesa. Každý si může prohlédnout, jak vlastně kdysi vypadaly hluboké lesy kolem Fryšavy. Nejhezčí pohled je vždy na jaře, když se probouzí buky a zazáří svěží zelení. To je tam nejkouzelněji. A právě na jaře tady byla v blízkosti Stříbrné studánky vyhlášena Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy. Letos tomu bude čtyřicet let. Tenkrát byl přítomen i pan prezident Svoboda. Bylo to docela zajímavé. Vystupoval tam dětský folklórní soubor z Rokytna, který řídila paní učitelka Götzingerová. Panu prezidentovi se to moc líbilo. Po slavnostních projevech, když už se děti dávno rozptýlily, si pan prezident Svoboda najednou vzpomněl, že by se s nimi chtěl vidět a mluvit s nimi. Ty už byly v autobuse převlečeny a tak je honem sezvávali zpátky. Děti se vrátily a pan prezident Svoboda jim moc děkoval a paní učitelku moc chválil. Tenkrát jim pan prezident slíbil, že jim na Rokytně nechá postavit novou školu.“

Takže Žákova hora není slavná jen díky pověstem a tajemným bytostem, ale i díky návštěvě pana prezidenta?

„To určitě. Byla to taková vzácnost. Pana prezidenta Svobodu přivezli na jednu stranu Žákovy hory a celá jeho delegace musela vystoupat z jiné strany Žákovy hory. A kdo tam kdy byl, tak ví, že je to poměrně prudký kopec. A tak se nakonec všichni ke Stříbrné studánce dostavili. Dnes je tam žulový památník.“

Vy jste pamětníkem této události, změnilo se památné místo za tu dobu?

„Bohužel ano. Okolí Stříbrné studánky bylo kdysi velmi půvabné a roztomilé. Ale samozřejmě stromy rostou a krajina se mění. Travnatý palouček, který u Stříbrné studánky byl, už dnes neexistuje. A dokonce se mi zdá, že ve Stříbrné studánce je stále méně a méně vody. Že pramen slábne. V době vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy byla studánka mnohem hezčí. Ale ještě i dnes se dá pít její chutná a velmi dobrá voda.“