Nebezpečí, které našim předkům hrozilo, bylo vícero. Ohrožovaly je zákeřné loupežnické tlupy, ale děsili se i hrozby v podobě divokých a nebezpečných zvířat.

Snad nejvíce se lidé báli vlků. Pomáhali si proti nim, jak mohli. Mnohé vesnice byly doslova obehnány vlčími jámami. Byly to hluboké díry v zemi zakryté chvojím. Do jámy se dala návnada v podobě čerstvého masa, která vlky už z dálky lákala a vábila. Lidé o jamách věděli a zdaleka se jim vyhýbali. Občas se ale přece jen stalo, že vlčí jáma pohltila i lidskou oběť.

Jednou byla na Fryšavě v hospodě muzika. Hrálo se a tancovalo skoro až do samého rána. Muzikanti odcházeli unavení, na cestu jim hostinský nalil ještě nějakou tu štamprličku, aby se jim lépe šlo. Všichni odcházeli spolu, jen klarinetista, taková veselá kopa, se trochu zdržel.

Když se konečně vydal k domovu, jeho kamarádi už byli kdoví kde. Měsíc mu svítil na cestu a tak se klarinetistovi šlo docela hezky. Zvolna přicházel k lesu, když v tom se měsíc choval za mraky. Muzikant neviděl na krok, zakopával o kořeny a najednou cesta dočista zmizela. Udělal ještě pár kroků a spadl do jedné z vykopaných vlčích jam.

Klarinetista se pomalu a opatrně postavil na nohy, to aby zjistil, jestli má všechny kosti v pořádku. Pak hmatal okolo sebe, až nahmatal milovaný klarinet. Zvolna vyšel měsíc. Muzikant byl šťastný, že se může porozhlédnout po svém nedobrovolném vězení. Jaké však bylo jeho zděšení, když se z protějšího koutu ozvalo temné zavrčení. Vlčí jáma už měla jednoho obyvatele. Předchozí den sem spadl vůdce nebezpečné vlčí smečky.

Vlk znovu zavrčel, vycenil tesáky a chystal se ke skoku. Ubohý klarinetista strachy málem ani nedýchal. Kromě klarinetu u sebe neměl nic, čím by se mohl bránit. „Tak si alespoň naposledy zahraju,“ povídá si nakonec. A jak řekl, tak udělal.

Za chvíli se lesem linuly tklivé tóny klarinetu. A světe div se, netrvalo to ani minutu a přidalo se k nim žalostné vlčí vytí. Čím urputněji klarinetista hrál, tím více vlk vyl. Podivná a strašlivá píseň se nesla přes louku až k vesnici. Ale byla noc, lidé měli zavřená okna i dveře a tak nikdo nic neslyšel.

A klarinetista hrál a hrál. Ráno, jakmile se rozednilo, začali se lidé trousit na mši. Jaké bylo jejich překvapení, když zaslechli zvuk klarinetu doprovázený vlčím vytím. Ti odvážnější šli za podivnou hudbou. A tak našli klarinetistu i vlka uvězněné ve vlčí jámě. Někdo doběhl pro hajného a ten vlka zastřelil. Unaveného a vyděšeného klarinetistu vytáhli ven.

Od té doby už nikdy nechodil klarinetista domů po tmě sám. Klarinet, který mu zachránil život, opatroval jako oko v hlavě. A vlčí jámy? Ty ještě dlouho poté chránily lidská obydlí před nevítanou návštěvou.