Více či méně bohatá historie každého města i obce by neměla být zapomenuta. A díky kronikářům, na které připadá nelehký úkol zaznamenat důležité události a změny v životě obyvatelstva a obce samotné, se můžeme leccos zajímavého dozvědět.

Kronikářem města Žďár nad Sázavou je už několik let historik Jaroslav Švoma, který má minulost takříkajíc v malíčku: „Žďárská kronika vznikla na základě zákona z roku 1920, kdy bylo ustanoveno, že kroniky budou vedeny ve všech obcích. V podstatě se dá říct, že o starších kronikách toho mnoho nevíme. Jsou už velice dlouho uloženy v Moravském zemském archivu. Já sám jsem se setkal pouze s kronikami vydanými po II. světové válce. I když samozřejmě došlo teprve v roce 1947 ke slučování zámku Žďár s městem Žďár a tehdy vznikla jednotná kronika pro celé město.“

Jakým způsobem se vlastně kronika vedla?

„Bylo to velice jednoduché. V podstatě to, co se do velké knihy se zapisovalo, do velké míry záleželo hlavně na kronikáři. Velmi často to bylo ovlivněno politickým klimatem a většinou šlo o agitačně – propagační činnost. Dávaly se do popředí politické události a často i věci, které s dějinami

„Po roce 1990 jsem třetím kronikářem. Zpočátku to bylo vedeno v úplně jiném duchu a byla tu jakási nespokojenost s vedením kroniky, tak jsem se dostal k této činnosti já. Kroniku jsem psal v letech 1997 – 98. Pak vznikla jakási představa jednoho z tehdejších členů rady města, že by kroniku měl vést on. Po několika letech ale došlo k dohadování, jak s kronikou dál a město vyřešilo situaci tak, že rozhodlo, že kronika bude vedena Regionálním muzeem města Žďáru nad Sázavou. A tak mi to bylo znovu dáno do vínku, tentokrát v rámci pracovní náplně.

Kolik let se tedy věnujete psaní kroniky, kdybychom to sečetli?

„Teď už píšu osmý rok, před tím dva, takže deset let.“

Jaké byly vaše kronikářské začátky?

„Já jsem trošku ve výhodě a to proto, že před rokem 1989 celá tato činnost fungovala na bázi metodické a správcovské činnosti příslušných muzeí. Čili já, když jsem přišel v roce 1985 do muzea, jsem se stal metodikem. Pravidelně jsem vídal všechny kroniky obcí, vyhodnocoval jsem je, na to existoval jakýsi tabulkový systém. Měl jsem několik let možnost se stýkat s kronikáři a ti mi dali hodně. Zvláště ti starší, kteří to dělali trochu už rutinním, ale velice zapáleným a zajímavým způsobem. Když jsem sám kroniku začal psát, tak jsem už určité představy měl.“

Co všechno do kroniky zaznamenáváte?

„Já jsem po těch svých předchůdcích nastoupil trošku jinou cestu. Domnívám se, žeady z činnosti městských orgánů. Na městském úřadě mám svou přihrádku, kam dostávám materiály. Základní struktura zápisu je pak taková, že v každém měsíci jdu od těchto základních věcí, to znamená od usnesení rady, zastupitelstva a výsledků jejich činnosti přes věci týkající se ekonomické a výrobní činnosti ve městě přes činnost jednotlivých společenských organizací a korporací až po sport. Zapisuji i události, při nichž dochází k nějakému incidentu. Stanou se sebevraždy, neštěstí, živelné pohromy, atd. Kromě toho, což dneska je třeba mezi kronikáři určitým předmětem sporu, si pravidelně připravuji stručný výtah událostí v České republice i ve světě a každý roční zápis uvádím tím, že připomenu hlavní události světové i československé. To se tam objeví a nějakým způsobem to pak v textu odkazuje na události u nás.“

Kolik času strávíte přípravou zápisu?

„Každý den na to průměrně padne alespoň hodina. Záleží na ročním období a na tom, co konkrétního se zrovna ve městě děje. Rukopisně si vedu prakticky denně poznámky pro daný měsíc. Když toto časové období skončí, tak to vyhodnotím, upravím a přepíšu to do elektronické podoby. Na konci roku provedu kontrolu textu, přidám roční vývoj událostí ve světě a u nás a roční vývoj povětrnostní a celou věc uzavřu v subjektivním hodnocení, na které mi dává zákon právo. Rozsah zápisu je mezi padesáti až šedesáti stranami elektronického textu. Přepsáno do rukopisu je to tak asi o třetinu až polovinu stránek víc. Město trvá i nadále na vedení ručního zápisu, takže poté, co definitivně ukončím elektronickou podobu, tak musím sednout a pokusit se krasopisně totéž přenést do knihy.“

Zmínil jste se, že vám zákon dává právo vyjádřit subjektivní názor…

„Přesně tak. Texty se snažím psát maximálně objektivně bez jakýchkoliv hodnotících soudů. Pak využiju kronikářské právo, kdy po skončení ročního zápisu se mohu vyjádřit, pokud se mi zdá, že je to nutné nebo pokud je to věc, která nepálí jenom mne, ale i širší okruh lidí. Vyjadřuji se k některým akcím, které ve městě proběhly. Je to tak, že lidé jsou svým způsobem individuální, sobečtí a opatrničtí. Město usiluje o některé akce, v nichž se snaží prosadit něco, co bude všeobecně užitečné. Většina s tím souhlasí, ale pak ti, kterých se to konkrétně dotýká, se začnou vyjadřovat v peticích a probíhají spory. K podobným věcem se já pak vyjádřím. Je tam přesně řečeno, že dosud jsem mluvil objektivně a že toto je můj názor.“

Jak dlouho trvá přepsat elektronický zápis do ruční podoby?

m. Po čtyřech hodinách bolí prsty, musíte se totálně soustředit a kontrolovat se. Nesmíte začít psát rychleji. Protože neovládám kaligrafii, tak to píšu malým tiskacím písmem. Problém spočívá i v tom, že kronika je velká a tak horní polovinu každé stránky píšu ve stoje. Vždycky si připomínám středověké písaře, že bych možná ten pulpit, u kterého ve stoje psávali, někdy docela upotřebil.“

Kolik svazků už má žďárská kronika?

„Pokud vím, tak poválečných bylo osm svazků a já už teď píšu třetí svazek. V té elektronické podobě je to tak dva tisíce dvě stě až dva tisíce pět set řádků. Přepsáno ručně je to zase o něco více. Svazek má čtyři sta stran. Vždycky si dám připravit v knihařství další, když už příslušný svazek dochází. Do jednoho svazku se vejdou tak tři, možná čtyři roky.“

Sehnat dobrého kronikáře je dnes kumšt. Město Žďár nad Sázavou mělo v rozhodování, komu tuto činnost svěřit, šťastnou ruku. Díky zdejšímu kronikáři budou mít budoucí generace informací víc než dost.