9. března roku 1822 se narodil v Odranci v rodině zemědělce Josefa Štorka syn Ignác. Obyčejný venkovský kluk se díky vrozené inteligenci a zdravé podnikavosti dostal o něco dál, než jeho vrstevníci.
Po studiích začal Ignác Štorek budovat svou kariéru jako hutní písař ve Vříšti. O pár let později už byl správcem hutí v Domašově na velkostatku Veveří.
Píle a rozhodnost dovedla kluka z malé horské vesničky až do Brna. Tady si roku 1861 nechal zaprotokolovat svou malou firmu. Pozemek si pronajal a veškerá výroba se odehrávala v jednoduché dřevěné boudě. V jeho slévárně a kuplovně byly vyráběny malé odlitky ze šedé slitiny, které pak byly dále zpracovávány ve větších strojírenských závodech. Mezi jeho hlavní odběratele patřily státní dráhy, textilní podniky a také cukrovary.
Štorkovy závody překonaly krizi a zdárně se rozvíjely. V roce 1887 ale musel Ignác kvůli onemocnění předat výrobnu synovi. Heinrich Štorek, magistr farmacie, projevil značné nadání pro podnikání. Jako třetí v monarchii postavil ve svém závodě siemens – martinskou pec. Zahájil výrobu kujné, temperované litiny, vybudoval vlastní slévárnu a dokonce i budovu pro fyzikální a chemickou laboratoř, která sloužila potřebám jeho továrny. Vykoupil pozemek, na němž továrna stála a k němu připojil i vedlejší, kam pak byla umístěna železniční vlečka.
První světová válka s sebou přinesla i nutnost zapojit se do válečné výroby, čemuž neunikly ani Štorkovy závody. Ale jejich jméno je spojováno i se jmény význačných umělců. S firmou spolupracoval například sochař, medailér a restaurátor Karl Korschann. Od 20. let 20. století tady odléval své práce z litiny.
Vybudování laboratoře mělo na vývoj továrny velmi kladný vliv, neboť tady byl ještě před první světovou válkou zaměstnán vynálezce vodních turbín – Viktor Kaplan. Díky dobré vzájemné spolupráci pak nabídl Štorkově firmě přednostní právo na využití svých vynálezů. Heinrich Štorek se nenechal dlouho pobízet a v roce 1919 už opouštěla jeho tovární halu první Kaplanova turbína. Jejich výroba tu pokračovala po celých třicet let a vyváženy byly do celého světa.
První malá pokusná vodní turbína tady už ale byla vyrobena v roce 1908. Patent však byl Viktoru Kaplanovi udělen až o pět let později. Štorkovy závody byly ve výrobě Kaplanovy turbíny vůbec první na světě.
Heinrich Štorek svého otce, co se podnikavosti týče, rozhodně nezapřel. Za zásluhy o rozvoj průmyslu monarchie pak v roce 1918 získal titul císařského rady. Byl předsedou Moravského živnostenského spolku, místopředsedou odborné skupiny sléváren, členem Spolku německých huťařů i Spolku rakouských chemiků.
Kdo ví, jak by se Štorkovy závody nadále vyvíjely pod vedením činorodého Heinricha. V roce 1918 však, stejně jako mnozí další, podlehl zákeřnému viru španělské chřipky a o rodinný podnik začal pečovat jeho prvorozený syn Edwin, samozřejmě za spoluúčasti svých tří bratrů – Gerharda, Heinze a Herberta.
Přišla druhá světová válka a s ní i počátek konce slavných strojírenských závodů, u jejichž zrodu stál obyčejný chlapec z malé horské vesničky. Štorkova firma se hned na začátku války rozvíjela velmi slibně. Lukrativních zakázek pro wehrmacht bylo víc, než dost. Pak ale přišel srpen roku 1944. Brno bylo bombardováno a zasaženy byly i Štorkovy závody. Těžké poškození dovršila o pár měsíců později ustupující německá armáda. V dubnu 1945 byl zbytek výrobních hal vypálen. Vše, co se podařilo zachránit, bylo nakonec znárodněno.
Tam, kde jeden osud končí, druhý začíná. Ze Štorkových závodů se staly Spojené strojírny a slévárny B. Šmerala, n. p. Pod tímto názvem pokračovala výroba od roku 1949 až do roku 1958, kdy byly přejmenovány na Šmeralovy závody, n. p. Dnes se podnik zabývá převážně výrobou tvářecích strojů a v obchodním rejstříku jej najdete pod názvem Šmeral Brno a. s.
Jméno Ignác Štorek je téměř zapomenuto. Přesto patřil a stále patří k těm, na něž by se zapomínat nemělo. Byl názornou ukázkou rčení, že i malí lidé mohou dokázat velké věci.
