O tom, že těsto není pouze na to, aby se z něj pekly buchty a koláče, se můžete přesvědčit v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě.

Právě zde totiž probíhá v současné době výstava nazvaná Šikovné ruce 2010 – točená krása“. Jednou z vystavujících je i Danuška Partyková, která sem přijela představit své výrobky z vizovického těsta. Z této tvárné hmoty dokáže udělat ledacos: „Specializuji se na figurky. Mám ráda figurky v pohybu, laděné do lidova. Většinou mají na sobě náznak kroje. Někdy jim dám do ruky jablíčko, někdy džbán, jindy kytičky, koláče, vánočky…“

Pokud byste se také chtěli pustit do výroby vizovického těsta, pak je tu návod přímo od mistra nad mistry. Paní Partyková doporučuje dva druhy hladké mouky – půl na půl – smíchat s obyčejnou vodou. Nic víc, nic míň: „Ve starých recepturách býval ještě ocet, ale já to dělám přes třicet let a ocet mi nevyhovuje. Ono to po něm řídne a navíc figurky jsou pak maličko nafouklé. A já je chci mít přesně takové, jaké je udělám. Takže dávám obyčejnou hladkou mouku T 650 a dvounulku extra na polovic.“

Těsto se pak musí pořádně propracovat, nechat odležet a znovu propracovat. Teprve pak je možné pustit se do vlastní tvorby. Hotové výrobky se následně potřou rozšlehaným vejcem a pečou se od 50 do 100°C přibližně sedm hodin. Správně upečený výrobek vydrží i několik desítek let v nezměněném stavu. „Já mám některé věci už přes dvacet let,“ dokládá trvanlivost svých výrobků Danuška Partyková.

Kromě figurální tvorby dělá paní Partyková ráda i zvonečky nebo zvířátka. Její doménou jsou ale betlémy. Těch má na svém kontě už několik. Kromě Vánoc ráda chystá i výzdobu velikonoční. Vizovické pečivo je vítáno nejen u tuzemských zákazníků, ale čím dál větší zájem projevují i cizinci: „Mnozí lidé nakupují výrobky z vizovického těsta, když odjíždí za někým třeba do Asie nebo do Ameriky. Z toho mám radost, že vím, že se moje výrobky dostanou do světa. A lidé se znovu vracejí, to znamená, že jsou spokojeni.“

S tvorbou výrobků z vizovického těsta můžete začít v každém věku. Danuška Partyková si ho poprvé osahala v době, kdy pracovala jako vychovatelka ve školní družině: „Spolu s dětmi jsme občas něco z vizovického těsta zkoušeli, ale samozřejmě nám to moc nešlo. Buď jsme měli těsto řídké, nebo jsme to zase špatně pekli… Pak jsme onemocněla, dostala jsem obrnu a byla jsem méně pohyblivá. A najednou jsem měla spoustu času. A tak jsem si zase pohrávala s vizovickým těstem. Tak dlouho jsem ho zpracovávala, až jsem na to přišla. Nakonec jsem se to naučila sama. Proto jsou moje věci tak trochu odlišné od jiných, kteří s ním pracují. Já na nikoho nenavazuju, je to jen moje. Těsto dělám vizovickou technologií, ale výtvory jsou jiné.“

Za třicet let, které paní Partyková prožila s vizovickým těstem, už o něm ví téměř všechno. Možná by se někomu mohlo zdát, že po tak dlouhé době už není možné vymyslet cokoliv nového, ale opak je pravdou: „Stále vymýšlím nové věci, už ne samozřejmě tolik, jako dříve. To jsem to kolikrát nestačila dělat a musela jsem si své nápady nakreslit, abych je použila někdy příště. Teď už toho není tolik, ale občas přece jen vymyslím něco nového. Dlouhá léta praxe mě přivedla k poznatku, že méně je mnohdy více. Vizovické těsto trochu svádí k přezdobenosti. Já jsem to postupně zjednodušovala, až jsem přišla k současné stylizaci. “

A rada na závěr? Bude se samozřejmě týkat nadcházejících Velikonoc, kdy originální výzdoby není nikdy dost: „Je pěkné udělat aranžmá, třeba kohoutky, ptáčky nebo zajíčky, do kterých se před pečením zapracuje špejle. Pak se vezme třeba mazanec a do něj se to zapíchne. Když se to ještě doplní nějakou mašličkou, je z toho moc pěkná výzdoba.“