O tom, že soukromí zemědělci nemají v dnešní době na růžích ustláno, jistě není potřeba psát. Jejich neslavná a nezáviděníhodná situace je u nás kdekomu známa. O to více si musíme vážit těch, kteří se nejen nevzdávají a nadále budují své farmy, ale dokonce slaví ve svém podnikání úspěchy.

Vlastimil Hatlák z Meziboří vede malou rodinnou farmu od roku 1999. „Začínali jsme zhruba na pětadvaceti hektarech, postupně se něco dokoupilo a pronajalo, takže k dnešnímu dni hospodaříme na devadesáti třech hektarech. Z toho je zhruba patnáct hektarů orné půdy, zbytek jsou louky a pastviny.“

Hlavní náplní práce rodiny Hatlákových není výroba rostlinná, ale živočišná. „Chováme stádo plemene Charolais, je to masné plemeno francouzského původu. S chovem jsme začali v roce 1993 importem sedmi jalovic. Je to nejvýkonnější masné plemeno a aspoň pro mne exteriérově nejlíbivější. Líbí se mi i klasická česká plemena, ale nejdříve jsme nevěděli, kterým směrem jít, s mlékem to bylo takové, že by se nejdřív muselo hodně budovat, aby se to mohlo rozvíjet. A dovoz zvířat byl tehdy u nás podporovaný, takže jsme se rozhodli pro už zmíněný import sedmi jalovic z Francie, na nichž jsme postavili naše stádo.“

Cizinky z daleké Francie se na Vysočině dobře zabydlely a tak v současné době najdete na farmě Hatlákových okolo sedmdesáti kusů dobytka, o které se poctivě stará celá rodina. K základům úspěšného chovu patří mimo jiné i účast na výstavách. Jedině touto cestou je možné nejen prezentovat vlastní stádo, ale také se dostat do povědomí ostatních chovatelů. „Výstav se účastníme už od začátku a dá se říct, že z každé výstavy se nám podařilo nějaké ocenění dovézt. Dříve bývaly speciální klubové výstavy pouze pro plemeno Charolais. Některé zanikly, ale stále jezdíme na další. Naposledy jsme vystavovali na zemědělském a lesnickém veletrhu v Brně, Techagru.“

Pokud chtějí chovatelé svá zvířata vystavovat, čeká je mnohem více práce, než obvykle. Vzhledem k tomu, že dnes už je skot předváděn na ohlávce, je nutné vybrané kusy naučit základům společenského chování. „Nejlepší je na to zapomenout, tak, jak se to tentokrát stalo nám. V neděli jsme si uvědomili, že je za týden výstava a tak jsme byli ušetřeni dlouhodobého nervování. V relativně krátké době jsme zvířata museli naučit chodit na ohlávce. Museli jsme se jim dennodenně věnovat. Začínali jsme ve vymezeném prostoru, zvířatům se ohlávka samozřejmě nejdříve vůbec nelíbila. Postupně se učila, co po nich vlastně chceme. Když je popotáhneme, aby šla za námi. A když zastavíme, aby stála také. I my jen pomalu sbíráme v tomto směru zkušenosti. Dříve se předvádělo na volno. Toto bylo první Techagro, kde se vodilo na ohlávkách.“

Výstavě se podřizují i krmné dávky a výběr krmiva. Na masném plemeni musí být především vidět maso, těžko by zde obstála jalovička kost a kůže. Zvláště u plemene Charolais je ceněno výrazné osvalení a velký tělesný rámec. V neposlední řadě se majitel promění také ve vizážistu. Jeho svěřenkyně musí být na výstavu čistě vymydlené a krásně načesané.

Z šesti chovatelů, kteří přijeli do Brna představit své charolaisské slečny, byli Hatlákovi nejúspěšnější. „Přihlásili jsme dvě mladší jalovice – do jednoho roku - a jednu starší – osmnáctiměsíční. V kategorii mladších jalovic jsme získali titul Národní vítěz a první místo. V kategorii starších jalovic jsme také skončili na prvním místě. Je ovšem nutné dodat, že jsme měli velkou výhodu, že Techagro je pořádáno v Brně. Soustředili se tam vystavovatelé hlavně z okolí Brna a byli tu zástupci všech plemen. Na klubových výstavách se hodnotí pouze jedno plemeno a je tam více zástupců.“

Stejnou výstavu úspěšně absolvoval i nedaleký Statek Habří. Ten se ovšem neprezentoval plemenem Charolais, ale Aberdeen Angus. „V posledních letech zažívá toto plemeno vzestupnou tendenci. Je velmi vhodné pro ekologický chov, proti plemeni charolais je primitivnější, to znamená nenáročné a vhodné do tvrdších podmínek. Zvířata mohou být celoročně venku, na zimu se stahují k místu zimoviště, kde mají přístřešek, vyhřívanou napáječku a podestýlku, aby mohli ležet na suchém,“ představuje plemeno, jehož maso je vhodné zejména na steaky, Aleš Hatlák ze Statku Habří.

Nenáročnost plemene byla jedním z důvodů, proč se v Habří zaměřili na chov Aberdeen Angus. Dalším kriteriem hovořícím pro je bezrohost tohoto typu skotu: „Vzhledem k tomu, že jsme v ekologickém zemědělství, kde je zakázané odrohování zvířat, je výhodou mít plemeno geneticky bezrohé. Osvědčilo se nám jako nejvhodnější do podmínek, jaké jsme jim nastavili.“

Ačkoliv je Aberdeen Angus druhé nejrozšířenější masné plemeno v České republice, Statek Habří je jeden z mála na Žďársku, který svá zvířata veřejně prezentuje a navíc začíná s produkcí plemenného materiálu. Z Techagra neodjely jejich vystavované jalovice s prázdnou. „Soupeřili jsme se dvěma dalšími vystavovateli a obsadili jsme první dvě místa,“ pochlubil se Aleš Hatlák.

I tady ale výstavě předcházela intenzivní příprava. „V podstatě tři týdny před začátkem výstavy jsme zvířata oddělili od stáda a stáhli z pastvy do stáje. Začali jsme je navykat na to „být uvázané“. Čtrnáct dní před výstavou jsme je začali učit chodit na ohlávce a reagovat na podněty z naší strany. A poslední dva dny se stále jen umývalo, česalo a kartáčovalo, aby byly co nejlíbivější.“

Vynaložená námaha nebyla marná. Pro Statek Habří to znamenalo první vítězné poháry. A za rok se sbírka možná ještě rozroste…