Rok co rok putují ochranáři spolu s ornitologickými nadšenci za sýcem rousným. Stalo se již tradicí, že probouzející se jaro se s nimi setkává po ránu ve Studnicích a poté i v dalších lokalitách.
Ani letošek nebyl výjimkou. Malá sovička si už našla své obdivovatele, kteří nelitují času ani námahy k tomu, aby ji alespoň na krátkou chvíli mohli spatřit na vlastní oči. A jako vždy byly první na řadě bučiny v okolí nejvýše ležící obce na Vysočině – Studnic.
Cestou nás provázel nezaměnitelný zvuk, který nemohl pocházet od nikoho jiného, než od datla černého. A právě tento ptačí druh se vedle sýce rousného a holuba doupňáka řadí mezi obyvatele námi hledaných hnízdních dutin.
Hned první lokalita – Studnice – ukázala, že „lov“ na sýce nebude jen tak. Ani jedno napodobení predátora (škrabání klackem o kmen stromu) nevylákalo z dutiny soví samičku. Pozorovatelé museli vzít za vděk alespoň čerstvými třískami tesařského mistra datla a hlasovými projevy drozda a brhlíka.
Taktéž následující Pasecká skála nepřinesla žádnou změnu. I když nějakou přece. Z jedné ze sledovaných dutin vyhlédl rozzlobený holub doupňák a vzápětí odletěl do bezpečné vzdálenosti. Náplastí na zklamání byl tentokrát nádherný výhled z vrcholu jednoho ze tří skalních útvarů tvořících Paseckou skálu. Tato lokalita je pro ornitology přitažlivá i tím, že zde hnízdí vzácná žluna šedá.
Dalším cílem byl Vlčí kámen v Koníkovském polesí. Přímo k pomníčku označujícím místo, kde revírník Marzik skolil posledního vlka, jsme se sice nedostali, ale jeho blízké okolí taky stálo za podívání. Sýc tady sice taky nehnízdil, zato jsme objevili neznámým predátorem vypleněné hnízdo puštíka.
Poslední navštívenou lokalitou byla Pohledecká skála. Toto místo zdaleka nedosahovalo půvabu těch předešlých, ale rovněž nepostrádalo určité kouzlo. Bohužel sýc rousný měl na to asi jiný názor a tak si ke svému hnízdění nevybral ani jednu ze zdejších dutin. Podařilo se nám vyrušit pouze dalšího holuba doupňáka.
Pokud bychom měli vyjádřit naše putování z jazykového hlediska, pak bychom mohli použít první, sedmý a druhý pád. Tedy sýc rousný, za sýcem rousným a bez sýce rousného. Statistika hovoří taktéž zcela jasně. Čtaři lokality, dvacet šest stromů, třicet šest dutin. Žádný sýc rousný, dvakrát holub doupňák a jedno vypleněné hnízdiště puštíka.
Letos nám bohužel štěstí nepřálo. Mnohem úspěšnější byli ornitologové na Svratecku, kde nalezli už pět párů sýců rousných. Ale ani tak není třeba věšet hlavu. Jak říkají ornitologové, i neúspěch je v podstatě úspěch. Všechna taková zjištění se zaznamenávají a odborníci mají alespoň přehled o tom, jak na tom určitý ptačí druh právě je.
