Když byla v roce 1970 vyhlášena u Stříbrné Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy, neobešlo se to bez velké slávy. Jak by také ne, vždyť tu byl přítomen i tehdejší prezident Ludvík Svoboda.

Dnes, po čtyřiceti letech, zvolili ochranáři poněkud komornější oslavu. Spolu s několika desítkami nadšenců si vyšlápli na vrchol Žákovy hory. Jednou z pravidelných zastávek zákonitě byla i Stříbrná studánka.

Tady na ně čekalo překvapení v podobě hraběnky Tamary Kinské. „Paní hraběnka svolila k tomu, že se dnes s námi čtyřiadvacátého dubna, na svatého Jiří, ke Dni země a ke čtyřicátému výročí založení Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, účastní naší mini vzpomínky na událost, která se právě tady tehdy odehrála,“ uvedl vzácného hosta mluvčí CHKO Jaromír Čejka.

Paní hraběnka tu ale nebyla pouze jako přihlížející. Připadl jí nejdůležitější úkol dnešního dne – zasadit vlastní rukou malý buk, který tu pak poroste coby trvalá připomínka oslav. Před čtyřiceti lety právě na tomto místě zasadil stromeček i Ludvík Svoboda, ten ale naneštěstí brzy zmizel neznámo kam. „Věřím, že dnes zasazený buk bude mít jiný osud, a že se u něj budeme moci za pár let zase sejít. Snad nám bude stále připomínat ten dnešní slavnostní den,“ popřál stromu do vínku Jaromír Čejka.

Ještě před samotným zasazením si ale všichni přítomní, mezi nimiž bylo i pár pamětníků, připomenuli, jak oslava před čtyřmi desítkami let probíhala. Její nedílnou součástí bylo i vystoupení dětského souboru „Horáček“ z Rokytna. Ten tu dnes chyběl a tak byla hraběnce Tamaře Kinské, jejíž rodině Žákova hora patří, představena alespoň její jmenovkyně Tamara Zelená z Rokytna. Podle Jaromíra Čejky se setkání dvou Tamar, z nichž jedna má příjmení shodné s oficiální barvou CHKO a je dokonce z místa, odkud přijely děti poprvé Stříbrné studánce zatančit a zazpívat, přímo symbolické.

Hraběnka Tamara Kinská se posléze bez jakéhokoliv zaváhání chopila rýče a buk byl ve chvíli zasazen. Snad mu bude tentokrát přát štěstí o něco více, než jeho předchůdci. Pak už přišla řada na pamětníky, mezi nimiž byl i jeden z pracovníků Správy CHKO Jan Staněk, který zavzpomínal, jak se mu nepodařil získat podpis pana prezidenta. Zato ale sklidil jeho pochvalu a vysloužil si potřesení rukou.

Daniel Gregor ze Svratky je také jedním z těch, kteří měli to štěstí a zúčastnili se slavnosti před čtyřiceti lety: „Byl jsem tu tehdy s otcem, bylo mi třináct let. Bylo to takové zvláštní, bylo tu plno lidí, mnohem víc, než dnes. A k tomu ještě pan prezident. Dnes to bylo úplně jiné, ale nedá se říct, že méně zajímavé. Hodně jsme se cestou sem dozvěděli, byla to krásná procházka. A doporučil bych všem, aby se sem zašli podívat, určitě to stojí za to.“