Václav Šplíchal je historikem, pedagogem, filozofem, etnografem, muzeologem, ale hlavně milovníkem, znalcem a velkým obdivovatelem řemesel. Kromě toho je také autorem projektu „Zlaté ruce“.

„Je to projekt, jehož cílem je vzdát hold všem řemeslníkům, každé manuelní krásné práci, ať už má charakter užitný či umělecký. V rámci tohoto projektu vzniká edice třinácti knižních svazků. Jedním z nich je „Poselství dřeva“, které na více jak sedmi stech stranách přibližuje více jak sto dvacet řemesel využívajících dřeva jako suroviny ke zpracování. Tématy dalších svazků jsou třeba kámen, šperky, dolování, sklo a další,“ vysvětluje Václav Šplíchal, který se zanedlouho ve Žďáru nad Sázavou představí jako spoluautor výstavy nazvané „Poselství dřeva“.

Jednou z expozic bude také umělecká knižní vazba. Co nás vlastně čeká?

„Vezmu to pěkně od začátku. Před dvěma lety probíhala v Letohradě velká celorepubliková soutěž našich mistrů uměleckého řemesla o nejkrásnější a nejzajímavější vazbu k výše vzpomínanému prvnímu svazku „Poselství dřeva“. Vyšlo z toho asi dvacet unikátních exemplářů knižní umělecké vazby. Ty budou poprvé vystaveny mimo prostory nakladatelství Golempress, a. s., Letohrad právě ve Žďáru nad Sázavou. Současně zde bude představena i maketa největší ručně psané knihy na světě - Codex gigas, také někdy nazývané „Ďáblova bible“. To je opravdový unikát.“

Kdo tuto maketu vytvořil?

„Mistr nad mistry, knihař Jiří Fogl a jeho dcera. Oba dva i jejich pracovníci z žamberské dílny nad ní strávili několik stovek hodin. A právě na zahájení výstavy ve Žďáru nad Sázavou bude Jiří Fogl s dcerou přítomen a bude zde vyprávět o tom, jak maketa vznikala. Byl k tomu natočen i nádherný krátký film, který bude v rámci výstavy také promítán.“

Ďáblově bibli se připisují magické vlastnosti. Myslíte si, že se některé z nich přenesly i na tuto maketu?

„Podle mého soudu to jsou všechno legendy. Ale jakási magická síla zde určitě působí. Kniha především každého osloví svoji velikostí, výpravností, záběrem. Nádherná maketa, která vytváří názornou představu o originálu, může působit podobně. Teprve poté, když stojíte této knize či maketě tváří v tvář, uvědomujete si, jakým velkým tvůrcem je člověk. Velikost knihy, písmo, ilustrace, jedinečnost, to všechno vás oslovuje tajůplně a magicky. Jen to všechno ručně opsat je už celoživotním a obdivuhodným dílem. A samozřejmě nesmíme zapomínat, že i legendy a pověsti o vzniku knihy, její další historie i dramatický osud knihy, působí sugestivně.“

Zmínil jste legendy, můžete nějakou připomenout?

„Snad ta nejznámější je o tom, že Heřman, zazděný mnich v klášteře, odsouzený k smrti za těžký hřích, aby si zachránil život, slíbil, že do rána, za jednu noc, napíše největší knihu světa. Když viděl, že to nemůže stihnout, požádal o pomoc ďábla. Samozřejmě se mu musel upsat vlastní krví. A z vděčnosti za záchranu prý namaloval do bible obrázek ďábla, která „Codexu gigas“ dává i druhé jméno „Ďáblova bible“.“

Vraťme se ale zpět k umělecké knižní vazbě. Je něco takového vůbec volně v prodeji?

„Jde většinou o umělecké dílo, které vzniká především na zakázku. A jenom pro zajímavost, i ve Žďáru nad Sázavou působí knihařka, která se mimo běžné knihařiny věnuje i umělecké vazbě. Jmenuje se paní Vladimíra Kubíčková a také se zúčastnila už zmiňované soutěže knižní vazby v Letohradě. A dokonce je úspěšná v Trienále knižní vazby, která je nejvyšší přehlídkou knižní vazby v České republice. Její práce byly už dvakrát oceněny čestným uznáním. Její úspěšné soutěžní vazby budou na naší výstavě také k zhlédnutí.“

Kolik mistrů knihařů zabývajících se uměleckou knižní vazbou asi tak u nás je?

„My jsme takovou knihařskou velmocí. Máme určitě nejméně sto osobností v tomto oboru. Ale samozřejmě nejsou všichni na stejné úrovni. Kdybych mohl jmenovat, tak je to určitě už vzpomínaný Jiří Fogl, jeho dcera Pavlína Rambová, oba ze Žamberka, Jana Přibíková z Kadaně, Ladislav Hladký z Týna nad Vltavou, manželé Miroslava a Lubomír Krupkovi z Úval u Prahy, Klára Voctářová z Brandýsa nad Labem, Bedřich Zákostelecký z Přeštic, Jan Perůtka ze Zlína, Jarmila Seqensová a František Šiml z Prahy, Karel Havlík z Mníšku pod Brdy, Vladimír Werl z Třebíče a řada dalších. Málem bych zapomněl na významnou manželskou dvojici z Lokte. Zde tvoří Jan Sobota, který je také zakladatelem jediného muzea knižní vazby u nás. Manželé Sobotovi se věnují knize jako uměleckému svébytnému výtvarnému objektu. Z jejich tvůrčí dílny vycházejí často vazby, nádherné unikátní práce, které jsou ve skutečnosti knižní sochy.“

Můžete nás s uměleckou knižní vazbou trochu blíže seznámit?

„Nejdříve se knihař musí seznámit s obsahem knihy, jejím autorem, musí navrhnout formu, model pro knihu, do jakých nových šatů ji obleče. Vazba musí rezonovat s obsahem a záměrem autora. Musí s ním být v souladu, její půvab a krása jej musí umocňovat. Forem a možností při vytvoření umělecké vazby je nespočetné množství. Vždy závisí na kreativitě samotného tvůrce. Je to jeho osobité vyjádření, grafické, plastické, reliéfní, tvarové. Může využít zlatících prvků, přírodních či umělých materiálů na desky - sklo, kámen, dřevo, slámu či jiné zdobné materiály, ale vždy to musí rezonovat a ladit s obsahem knihy.“

Mluvil jste o harmonii mezi spisovatelem a knihařem. Mluví spisovatelé knihařům do jejich práce?

„Spíš jejich práci obdivují a spolupracují. Autoři jsou knihařům většinou vděční za jejich vnější práci na knize. Knihaři mají ke své práci osobitý přístup, ten musí být odborně řemeslný, hluboký a od srdce. Vždy jde o spojení vynikající řemeslné dovednosti a umělecké formy v jeden celek, který knihu obléká do nového elegantního obleku. Většinou vzniká souznění mezi spisovatelem a tvůrcem knižní vazby.“

Vás kromě umělecké knižní vazby zajímá jakákoliv řemeslná práce. Umíte sám nějaké řemeslo?

„Výtvarně snad ano, kdysi jsem i tvořil, kreslil i maloval. Více jsem se však věnoval odborné práci historické. Psaní je můj koníček.“

Docent, PhDr. Václav Šplíchal: narozený 12. 8. 1932 v Bratislavě. Východočeský historik, vysokoškolský pedagog, autor mnoha projektů muzejního a vlastivědného charakteru, zakladatel a bývalý ředitel Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném v Orlických horách, autor téměř dvaceti odborných i naučně populárních knih. V dobách normalizace byl označený jako nepřítel socialismu, krátkou dobu učil na základní škole, potom byl pasákem ovcí a krav, pracovníkem recepce a domovníkem v hotelu, skladníkem méněhodnotného zboží, pomocným dělníkem v kamenické dílně a pracovníkem čističky odpadních vod.

V roce 1990 byl rehabilitován, vrátil se zpět na VŠP v Hradci Králové, habilitoval v oboru českých dějin a získal vědecko-pedagogický titul docent. V roce 1990 byl kooptován do funkce starosty obce Deštné v Orlických horách, v letech 1990-1992 byl poslancem ČNR za OF. V současné době pracuje na rozsáhlém třináctisvazkovém edičním projektu „Zlaté ruce“, je výkonným redaktorem „Zlatých listů“, neperiodického tisku, který se věnuje především zaniklým řemeslům a řemeslné práci.