Agroekofarma Kadeřávek ve Věcově nežije pouze zemědělstvím. Pravidelně jsou zde také pořádány kurzy, na kterých je možné naučit se kde co. Příst, zpívat nebo také poznávat sebe sama.

Posledně jmenované sem přišel nabídnout Petr Sedláček, zkušený lektor a terapeut. „Seminář, který tady proběhl, je takový trochu výjimečný. Mezi ostatními semináři je to takový rolls royce. Jde vlastně o intenzivní dvouletý program, kdy během pětidenních bloků mají lidé možnost nahlédnout hodně hluboko do svého nitra. Mají možnost zamyslet se nad tím, jak vlastně žijeme náš život, do jaké míry žijeme podle vzorců, které v sobě máme vštípené výchovou a prostředím, ve kterém jsme vyrostli a do jaké míry se můžeme v životě radovat a bavit se úplně svobodně. Kurz je určen pro ty, kteří chtějí podstoupit dobrodružnou cestu nahlížení sebe sama.“

Kolik lidí se vašeho kurzu účastní?

„Kurz se vyznačuje tím, že ne všichni, kteří ho začnou, ho také dokončí. Zbylo nás šest. Začínalo nás deset.“

Co přináší vašim žákům sebepoznání?

„V tomto kurzu se hodně dotýkáme svých starých zranění a bolestí. A k tomu je třeba opravdu velké odhodlání. Každý člověk má v sobě něco, co si nese, co ho bolí a co jej v životě zranilo. A jediný způsob, jak se s tím vypořádat, je přivést to na světlo a uznat to. Prožít tu bolest. Jinak v nás zůstane a bolesti, které v nás zůstávají, se dříve nebo později projevují na našem těle. Proto je dobré je vynést na povrch. Ale taky to znamená, že člověk opouští důvěrně známý svět a objevuje svět úplně jiný. Je jasné, že přijde pocit nejistoty a někdy i strach z bolesti. Když má člověk zranění a nalije na něj desinfekci, tak to pálí jako čert. Ale jenom tak se toho dá zbavit.“

Jak kurz probíhá?

„Používáme při něm velmi málo teorie, pokud vůbec nějakou. Jsou tam ale praktická cvičení, kde se člověk může, pokud si to dovolí, dotknout své podstaty, své opravdovosti. Někdy je ten strach ale příliš veliký. Jindy mají zase lidé jiná očekávání. Kurz je opravdu určen jen pro odvážné. Pracujeme především s meditacemi, součástí je i povídání, ale není ho mnoho. Třeba dnes jsme pracovali s tím, že jsme si povídali, jak moc je v nás zakořeněna potřeba úspěchu. Co pro nás znamená a v čem vlastně spočívá opravdový úspěch. Když se narodíme, tak už od začátku po nás někdo chce, abychom byli úspěšní. Abychom ve škole měli dobré známky, úspěšně vystudovali nějakou školu a byli úspěšní v povolání… Ale jak bychom se dívali na úspěch, když bychom věděli, že za hodinu budeme mrtví? Pak najednou zjistíme, že úspěch najednou získá úplně jiné rozměry. A my jsme dneska zjišťovali, jaké opravdové hodnoty jsou pro nás důležité. To, že naplňujeme určitá očekávání společnosti a rodičů? A kdy to, co děláme, je v souladu s námi samotnými? Kdy cítíme opravdovou radost z toho, že něco děláme? Jsme stále ve vleku a naplňujeme očekávání někoho, ale kde jsme my? Kde je člověk uvnitř nás? Proč bychom se nemohli radovat? I my přece můžeme mít radost jen tak. Děti to umí. Ale my, jako dospělí, máme pocit, že se to tak úplně nehodí.“

A není to tím, že se stydíme radost projevit?

„Určitě ano. Protože v určitém věku slyšíme, že takhle se hodný chlapeček nebo správná holčička nechová. Ale proč? Na tuto otázku se na kurzu ptáme i my. Je to proto, že mi to přesvědčení vyhovuje?“

Říkáte, že by člověk neměl respektovat hranice, které jsou určitým způsobem dané?

„To ne. Hranice jsou velmi důležité. Hranice a řád mají velký význam. Ale i v rámci hranic se můžeme pohybovat tak, že se člověk bere velmi vážně anebo se můžeme pohybovat s radostí. Všichni v sobě máme radost a čistou lásku. Ne ve smyslu partnerství, ale lásku k přijímání věcí takových, jaké jsou. Radost ze setkávání. Dělání věcí jen pro to, že nám udělají radost. Kdy naposledy jsme udělali oslavu jenom tak? Jenom pro radost? Kdy jsme naposled jen tak pozvali kamarády, abychom si udělali radost? To nám chybí. Pak jsme unaveni. Protože jsme zapomněli, že je dobré se radovat. Když dnes začalo pršet, tak jsme vzali míč a šli ven hrát volejbal. A bylo krásné pozorovat, jak se v těch lidech ozval takový ten kritik, který říkal „Co to děláš? Vždyť tam prší. Takhle se dospělý člověk nechová. Co tomu řeknou lidé?“ Ale když ho člověk umlčí, pak vytryskne opravdový gejzír radosti. Je to nádherné, když si člověk něco takového dovolí. A vlastně, proč ne?“

Kdo se vlastně na takový kurz hlásí? Jsou to lidé, kteří potřebují vyřešit nějaké problémy?

„Já nemám rád slovo problém. Každý člověk má nějaké svoje trauma. Na naše kurzy ale nechodí lidé, kteří se musí podívat na nějaké téma, ale spíš podívat se na to, jak svobodně žijeme a najít způsob, jak být sebevědomý v tom pravém slova smyslu. Ve smyslu být si vědom sebe sama. Je to věkově velmi heterogenní skupina, od třiceti do šedesáti let. I různých profesí, je tu člověk, který pracuje na ministerstvu, bankéř, soudce a tak dál. Je to opravdu velmi různorodá skupina. Ale to, co mají společného, je upřímné hledání sebe, života a lásky.“

Jak jste vy dostal k sebepoznávání?

„Já jsem začal hledat docela brzy. Bylo mi divné, že by život měl být o tom, že se narodíme, jíme, spíme, chodíme do školy, do práce a pak umřem. Zdálo se mi, že tomu něco chybí. A tak jsem začal pátrat a zabývat se těmito věcmi. A stále se jimi zabývám a vzdělávám se.“

A připravujete i něco dalšího?

„Od 11. do 13. 6. bude tady, ve Věcově, ještě seminář komunikace. Ten je velmi zábavný, protože se na něm v podstatě vůbec nemluví. Přesto je o komunikaci. Většina kurzů komunikace, které znám, jsou o mluvení. Jenže mluvení je jenom část procesu. Takže my se na tom semináři učíme naslouchat, učíme se vnímat to, že jazyk má nejen obsahovou stránku, ale má i stránku struktury. A že různí lidé používají jazyk různým způsobem. Většina z nás používá jeden smysl více, než ostatní. Třeba zrak. Takoví lidé se nejvíce uplatňují v profesích, jako je třeba architekt nebo truhlář. A tohleto vnímání promítají i do způsobu, jakým používají jazyk. Pak jsou tu zase muzikanti, kteří vnímají svět pomocí sluchu. A když se ti dva potkají, tak pokud chceme zjistit jejich názor, tak jednoho se musíme zeptat, jak to vidí a druhého jak mu to zní. Obsah je nakonec úplně stejný. Všichni máme zkušenost, že někomu něco báječně vysvětlíme a on to vůbec neslyší. A říkáme si: „Jak může být tak hloupý, vždyť jsem mu všechno tak krásně vysvětlil?“. Ale může to být jenom tím, že vnímá strukturu jazyka úplně jinak, než ji vnímáme my.“

Možná se vám zdá, že i vám schopnost srozumitelně komunikovat chybí. Nebo byste si chtěli ověřit, do jaké míry jste schopni používat slova tak, aby nebyla pouhým shlukem písmen. Pak neváhejte a přihlaste se. Bližší informace obdržíte na telefonním čísle 605 905 005 nebo na emailové adrese semináře@dvursychrov.cz .