Afrika. Tajemný černý kontinent plný chudoby na straně jedné a nezměrného bohatství na straně druhé.

Miroslav Širš patří k těm, před kterými Afrika skrývá jen velmi málo svých tajemství. Stala se mu nejen vášní, ale i životním posláním. Neokouzlila jej ale pouze země samotná, ale především její obyvatelé. A taky jejich obdivuhodné umění, ať už řezbářské či výtvarné.

„Poznal jsem asi čtrnáct afrických zemí. Afrika mě oslovila hlavně proto, že tu žijí umělci, jejichž nadání se dědí z generace na generaci. A zalíbila se mi natolik, že se mé hobby stalo nakonec mým povoláním. Jsem velmi spokojený člověk. Můžu pomáhat domorodcům v zachování jejich světového kulturního dědictví.“

Jak jste se vlastně do Afriky dostal?

„Coby hutní inženýr jsem vyhrál v roce 1989 konkurz na technika specialistu metalurga na drahé kovy v Jihoafrické republice. Tam jsem strávil čtyři a půl krásných let. Projezdil jsem celou zemi a občas jsem zabrousil i do okolních států. Takže jsem region jižní a jihovýchodní Afriky poznal i z jiné strany, než jen jako turista. A právě tehdy došlo k mému prvnímu kontaktu s domorodými řezbáři. A za nimi se vracím dodnes.“

Afrika je prezentována jako velmi chudý kontinent. Jak to vidíte vy?

„Afrika je kontinent velmi bohatý na nerostné suroviny. Proto se sem snaží dostat mnohé mezinárodní korporace. Bohužel také z tohoto důvodu je řada místních vlád zkorumpovaných. Peníze mizí v kapsách vládních úředníků a tam, kde jsou zapotřebí, se nakonec nedostanou.“

Proč jste si tolik oblíbil právě Tanzanii?

„Co se týká Tanzanie, kam jezdím v poslední době nejčastěji, tak to je země velmi bezpečná, nikdy tam nebyly žádné války ani národnostní třenice. Všichni, kteří tam už byli, určitě potvrdí, že pro cestování a poznávání pravé Afriky je Tanzanie ideální zemí.“

A jací jsou tamní domorodci?

„Velmi přátelští. Usměvaví, pohodoví. Tam neexistuje třeba srdeční infarkt. Žijí v neuvěřitelné pohodě. Když něco nejde, tak se usmějí a život jde dál. Nic nelámou přes koleno.“

Vy jste sběratelem lidového umění. Je v Tanzanii hodně lidových umělců?

„Je to až k nevíře, kolik jich tam je. V málokterém jiném státě na světě jich je taková koncentrace. Ať už jde o lidové řezbáře nebo malíře. Malíři kmene Makua dokonce inspirovali společnost Walt Disney k natočení dvaatřiceti večerníčků. Ty jsou inspirovány stylem Tingatinga (malovány domorodými malíři) a měly by už běžet na dětském kanálu BBC v Anglii.“

Jak často se do Tanzanie vracíte?

„Jednou až dvakrát za rok na dobu čtrnácti dnů až tří týdnů. Spojuji zde své obchodní záležitosti s neziskovou činností. Ale můžu říct, že v „turistických cirkusech“, jako je třeba Kilimandžáro nebo Serengeti, jsem ještě nebyl. Vždycky přiletím do Dar es Salaamu a hned jedu na jih, za svými Makondy. Jih je pořád ještě velmi izolovaný a turisty nedotčený. Trasa pěti set sedmdesáti kilometrů z Dar es Salaamu do Chikundi není ještě zcela asfaltovaná (60 km zbývá dodělat). Takže už jen sama cesta je leckdy velkým dobrodružstvím. Když prší, tak se člověk musí rozhodovat, jestli jet autobusem nebo raději sednout na letadlo. Na cestu musím počítat tak dva až tři dny tam a stejný čas zpátky.“

A podívají se někdy i oni za vámi do České republiky?

„Ano. Po návratu z Tanzanie v roce 2004 jsem jednoho z řezbářů pozval. Jmenuje se Thobias Tindo Lichanda a některé z jeho děl jsou právě teď vystavené ve Žďáru nad Sázavou. Bydlel u mě a vyřezával. On sám vážil asi čtyřicet kilogramů a vezl s sebou velký neopracovaný ebenový kmen, který vážil stejně také tolik. Celníci jej přes něj ani neviděli. Je to skvělý řezbář a doma, ve vesnici Chikundi, teď vede jako zástupce našeho sdružení „Školy pro Afriku“ (www.chikundi.com) řezbářskou dílnu a galerii.“

Jste zakladatelem občanského sdružení „Školy pro Afriku“. Co chystáte v nejbližší době?

„Letos budeme dělat první makondonský workshop, Thobias v současné době oslovuje řezbáře a studenty, kteří se na workshopu budou podílet. Nejlepší dílo bude vyhodnoceno, finančně odměněno a poputuje společně s dalšími unikáty do Česka na prodejní výstavy. Dále naši řezbáři chystají vyřezávanou pohádku pro děti, kterou zde na podzim budeme společně s pravým makondovským umělcem prezentovat ve školkách a školách po celé České republice.“

Máte tam přátele?

„Velmi mnoho. Náš projekt je v tomto regionu zcela ojedinělý a vždy, když tam přivezu návštěvníky z Evropy, tak je v Chikundi a okolních vesnicích velké pozdvižení. Chodíme na návštěvy do škol i do rodin, jako člen místního fotbalového týmu řezbářů Mashetani Devils si zahraju fotbal nebo si zajezdíme na kolech. V každé chýši vám něco nabídnou, třeba výborné oříšky kešu nebo mango. Dokonce vloni, když jsme tam otevírali řezbářskou školu, tak mi nabídli pozemek a manželku. Já jsem jim poděkoval, že tam budu rád jezdit jako na chalupu, ale manželku jsem odmítl. Jsem šťastně ženatý a mám dvě děti a další manželku zatím neplánuju. Vzali to s úsměvem.“