Druhý ročník „Rokytenské harmoniky“ se tentokrát setkal se značnou nepřízní počasí. Horka minulých dní nahradila vlezlá zima a voda z nebe padala sice po malých kapičkách, ale zato vytrvale.
Přesto dorazily na hasičské výcvikové středisko a výletiště Obůrka téměř tři desítky harmonikářů, kteří nechtěli zklamat posluchače ani své kolegy. Všichni se na každé setkání nejen těší, ale i pilně připravují.
Z největší dálky dojelo harmonikářské „Duo Ježek“. Dědeček s vnukem si tu zahráli už vloni a tak ani letos nemohli chybět. Přispěchali až ze Slaného, aby rokytenským zahráli pár secvičených skladeb.
Bohuslav a Bohuslav, oba Ježkové, jsou s harmonikou jedna ruka. Dědeček začal už v deseti letech a po celých dvaapadesát let se od ní neodloučil. Vnuk ji do rukou popadl už o něco dříve a dědeček ho k tomu vůbec nutit nemusel, jak sám Bohuslav Ježek mladší přiznává: „Začal jsem už v šesti letech a musel jsem se sám u dědy dožadovat, aby mě na harmoniku naučil. Nejdříve jsem se učil hrát u babičky na piáno. A měl jsem doma malou harmoniku, na kterou jsem sám začal cvičit.“
Dvanáctiletý harmonikář má taky vyhraněný názor na to, proč zvolil harmoniku místo piána: „Když to se špatně vozí,“ říká s úsměvem. Oba Ježkové hrají hlavně pro radost a o profesionální dráze ani jeden z nich neuvažuje a nikdy neuvažoval. Mladšího Bohuslava Ježka kromě harmoniky baví hlavně škola. „Je to šprt,“ prohlašuje o něm dědeček. „Teď jde do šestky a zatím měl pořád jen samé jedničky.“
Na Rokytně se jim oběma moc líbilo a stejně tak i návštěvníkům, kteří na takovouto akci zavítali poprvé. Nikoho neodradila zima ani déšť. Harmonikáři prostě budou hrát, i kdyby třeba trakaře padaly.
K dobré náladě přispěl i skvělý imitátor Vlasty Buriana Pavel Kopecký. Setkání harmonikářů moderuje, dá se říct, pravidelně, takže se s většinou i osobně zná. V Rokytně už také byl a na úplný závěr slíbil, že se sem opět vrátí: „Šťastnou cestu domů, hodně zdraví, hodně úspěchů s harmonikami, hasičům ať se také daří a ať nehoří. Mějte se hezky a za rok nashledanou!“
