„Obrazy z hlubin“ nebo také „Poezie Země a Otokara Březiny v makrofotografiích achátů“. Tak zní celý název nově otevřené výstavy Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě.

 

Autor výstavy Jiří Šura pochází z Pardubic, kde pracuje mimo jiné jako geolog Východočeského muzea. Geologie je pro něj už několik desetiletí zároveň koníčkem. „Výstava v Novém Městě na Moravě kombinuje makrofotografie leštěných achátů s  myšlenkami rodáka z Vysočiny Otokara Březiny,“ představuje objevitel tajemství kamene zbrusu novou výstavu.

Vy jste povoláním geolog, tak proto tento koníček?

„Samozřejmě. Geologem se stane ten, kdo to opravdu chce dělat. Kdo třeba od dětství sbírá kameny, což je můj případ. Ten, kdo má i neživou přírodu skutečně rád.“

 

Kdo vás ke geologii přivedl?

„Prvním impulzem byly pravděpodobně trosky malé koupené učební sbírky nerostů, kterou jsme doma měli po prastrýčkovi. Prastrýc byl pokrokový statkář a tehdy bylo ve vzdělanějších rodinách zvykem zajímat se o novinky a o přírodniny. Často si kupovali různé sbírky, aby měli přehled o přírodě vůbec. Ta naše „sbírka“, to bylo vlastně jen několik kamínků se zbytky popisek. Byla to prostě věc, která se povalovala v šuplíku, odkud jsem ji vytahoval, prohlížel třpytivé kamínky a to mi už zůstalo.“

 

Čím vás kámen tolik uchvátil? Tím, že třeba pod nevzhledným povrchem se skrývá něco čarokrásného?

„Pod nevzhledným povrchem čarokrásný kámen – to je přímo pohádkový námět. A naprosto přesně se týká achátů a jaspisů, jejichž fotografie tady vidíme. Je v tom také ještě jedno kouzlo. Představte si, že například achát vznikl před mnoha a mnoha milióny let někde hluboko v zemi. Za tu dlouhou dobu k němu nepronikl jediný paprsek světla, stále zůstával ukryt v kameni. A když ho vykopete a rozříznete, jste úplně první, kdo tu krásu vidí. V tom okamžiku se atomy achátu poprvé setkávají s vnějším světem.“

 

A co váš další koníček – fotografování, konkrétně makrofotografie?

„Téměř každý sběratel kamenů také fotografuje, místa a lidi na památku, kameny třeba pro účely evidence. A pokud v těch kamenech vidíte něco krásného, co chcete sdělit i ostatním, tak se snažíte je vyfotografovat tak, aby se to krásné podařilo uchopit a následně předat.“

 

Zmínil jste se o jaspisu a achátu, to jsou vámi nejčastěji fotografované kameny?

„Na této výstavě ano. Ale najdeme zde i několik jiných odrůd křemene.“

 

Který polodrahokam je váš nejoblíbenější?

„Samozřejmě všechny odrůdy kryptokrystalického (tedy „skrytě krystalického) křemene.“

 

Když se podíváme na Vysočinu, například do okolí Nového Města na Moravě, jsou tady nějaká naleziště polodrahokamů?

„I na Vysočině můžeme najít křemenné polodrahokamy, i když to nebudou ty zářivě pestré acháty, jaké třeba známe z Podkrkonoší. Zde jsou to většinou takzvané plazmy, což jsou zelené odrůdy chalcedonu nebo křemene, které vyvětrávají z hadcových těles. A ta najdeme například v širokém okolí jihovýchodně od Nového Města na Moravě.“

 

Věříte v léčivou sílu polodrahokamů?

„Ano i ne. Vycházky za kameny léčí stres, posilují tělo. Že by mi ke zdraví pomohlo nosit v kapse třeba ametyst, tak to ne. Ale neberu tuto víru těm, kteří ji mají, neboť víra posiluje.“

 

Vraťme se zpět k vaší výstavě. Proč jste si pro ni zvolil právě básně Otokara Březiny?

„Já bych to trochu upřesnil. Já jsem si pro své fotografie zvolil pouze úryvky básní Otokara Březiny. Můj vztah k tomuto básníkovi - to je opět historie sahající hluboko do dětství. Já jsem se k němu dostal nepřímo přes astronoma Antonína Bečváře, který kdysi dávno použil některá básníkova slovní spojení coby názvy svých článků o hvězdách. Antonín Bečvář byl z generace těch přírodovědců, kteří psali natolik poutavě, že se naučná literatura dala číst stejně jako beletrie, jako detektivní četba. Pokud bych si mohl dovolit ho volně citovat, pak řekl, že Otokar Březina, ačkoliv nebyl přírodovědec, dokázal hledět svým duchovním zrakem dál do prostoru a hlouběji do podstaty věcí, než kdokoliv z nás. A z  tohoto důvodu jsem si jeho verše ke svým fotografiím zvolil i já.“

 

Vernisáž proběhne ve čtvrtek 19. srpna v 16 hodin, výstava potrvá až do poloviny listopadu.