Jeden z nejlepších ptačích letců je v poslední době čím dál více ohrožen. Největší nebezpečí pro něj představuje zateplování činžovních domů.  

Rorýsi totiž, stejně jako mnohé další ptačí druhy, našli svá nová bydliště ve štěrbinách a otvorech lidských staveb. To, co zprvu vypadalo jako výhra, se ale nyní pro ně stává osudným. „Dříve využívali tito ptáci ke hnízdění strmé skalní stěny. S největší pravděpodobností ale tak velké počty rorýsů jako dnes na Vysočině nehnízdily. Je to případ ptačího druhu, který si člověk postupně přivedl do místa, kde sám sídlí. Rorýsi jsou specializováni na výškové budovy a větší lidská sídla, případně na církevní objekty, zámky a hrady,“ popisuje postupnou změnu hnízdních lokalit rorýsů ornitolog Jaromír Čejka.

Lidské stavby ovšem doznávají jistých změn. V neposlední řadě je to zateplování, které se v poslední době stalo téměř nedílnou součástí rekonstrukcí stávajících budov. „Hnízdní lokality tohoto ptačího druhu jsou tímto přímo ohroženy a tak se jim snažíme najít nové možnosti ke hnízdění,“ říká ochranář.

Spolu s rekonstrukcí činžovních domů dochází k uzavření vletových otvorů, čímž je ohroženo hnízdění nejen rorýsů, ale i kavek, které s oblibou na krajích půd, stejně jako rorýsi, ještě před nedávnem hnízdívaly.

Rorýs obecný je pták, který z menších ptačích druhů lítá nejrychleji a v podstatě celý svůj ptačí život stráví ve vzduchu. „Nejen při lovu potravy, ale i při odpočinku a při páření. S trochou nadsázky se dá říci, že si odpočine pouze samička a to při sezení na vejcích nebo péči o mláďata. Je to způsobem svého života zcela netypický a ojedinělý ptačí druh,“ vyzdvihuje rorýsí přednosti Jaromír Čejka. Pro obyvatele sídlišť je ale i druhem užitečným, neboť se živí hmyzem, který je nám, pánům tvorstva, většinou na obtíž.

Rorýsi v době hnízdění nakladou pouze dvě vajíčka, z nichž se vylíhnou dvě mláďata. Z tohoto důvodu je i obnova rorýsí populace velmi problematická. Také proto se tento výborný letec řadí mezi zvláště chráněné druhy.

Na celém území Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, což je více než sedm set kilometrů čtverečních, odhadují ochranáři pouze pět set párů rorýsů.