Rok co rok vyšlape na kole pár nadšenců kopečky od Jimramova až do Odrance. Rok co rok zápasí s nedostatkem dechu, pícháním na prsou a touhou zvítězit.

 

Nejkrásněji je jim v cíli. To si pak můžou oddechnout, pobavit se a popovídat si s kamarády, jaké že to tentokrát bylo. „Jelo se dobře, bylo perfektní počasí a skvělé podmínky, výborní pořadatelé, prostě skvělej závod,“ pochvaluje si jeden ze závodníků Jiří Binder a s úsměvem připojuje: „nejhorší ze všeho byly ty kopce, příště bych byl raději, kdyby se to jelo z druhé strany.“ To by ale opravdu nešlo, protože pak by „Pustinka“, jak je trať podle svého duchovního otce Jaroslava Pustiny nazývána, nebyla „Pustinkou“.

Jaroslav Pustina samozřejmě nesměl chybět. Jak sám řekl, kopce si tentokrát protrápil, chyběl mu pravidelný trénink na kole. Ale spokojenost se závodem netajil, přestože se přihlásilo o něco méně závodníků, než bývá obvyklé. „Přijelo jich třicet osm. Je to slabší, možná některé odradilo počasí, protože ráno pršelo. Vloni jich bylo šedesát pět a před tím se počet závodníků držel okolo devadesátky. Ale aspoň to.“

Do zdolání „Pustinky“ se pustil i veterán, bývalý reprezentant a dvojnásobný mistr České republiky v cyklistice Zdeněk Karásek. I zkušenému závodníkovi ale dělala trať trochu problémy. „Jako každý rok se mi jelo těžko, protože ten kopec je rok od roku větší. A příští rok to bude zase těžší, bohužel, je to tak. Ale dokud to vyjedu, tak budu jezdit na kole. Když to jednou nevyjedu, tak kolo odhodím a už ho nechci vidět.“

 

Cyklistický veterán si sice na kopec zanadává, ale za rok se s ním ve Věcovských vrších opět potkáte. Kolo je totiž jeho velkou láskou. O to více jej mrzí, že cyklistika je tak trochu v pozadí jiných sportů. „O cyklistice se moc nepíše, jako by ani nebyla. O fotbale v kdejakých Kotěhůlkách, kde hrají osmou ligu, se píše. Ale o cyklistice, která je u nás na vysoké úrovni, o tom se vůbec nepíše.“