Stalo se tak za časů rytíře Markomana, který tudy kdysi dávno na bujném koni se svou družinou projížděl.

Přijeli až k místu, kde se k nebi vypínala vysoká lípa. Už dlouho se jim nepodařilo střelit žádnou zvěř a tak se nakonec rozhodli, že se rozdělí a navečer se znovu sejdou.

Lípa byla viditelná z dálky, místo srazu tedy bylo zvoleno velmi dobře. A protože to bylo mezi dvěma řekami, řekli si rytíři, že se sejdou u „Meziříčí“. A toto jméno místu už zůstalo.

Za čas se tu začal stavět mohutný hrad. To bylo tak. Jiný rytíř se o pár let později znovu ubíral krajem. V dálce uviděl vysokou lípu a zamířil k ní. Pomalu se začalo stmívat a najednou byla všude kolkolem tma jako v ranci. Rytíř neviděl na krok a tak slezl z koně, a protože si netroufal jít dále, zůstal vedle něj stát po celou noc.

Jakmile se rozednilo, tu spatřil pár kroků před sebou hlubokou propast a na jejím dně řeku. Šťasten, že si život zachránil, rozhodl se v těchto místech vystavět pevný a nedobytný hrad. Pod hradem postupně vznikalo městečko. A že bylo větší a větší, začali lidé k názvu „Meziříčí“ přidávat ještě „Velké“. No a od těch dob tu máme Velké Meziříčí.