Bystřičtí uctili památku T. G. Masaryka

Bystřičtí uctili památku T. G. Masaryka

Při příležitosti sedmdesátého třetího výročí úmrtí prvního československého prezidenta se setkali představitelé města a žáci základní školy u sochy Tomáše Garrique Masaryka.

„Na tomto místě se scházíme každoročně na výročí narození a úmrtí a 28. října. Bystřické organizace velmi podporují a udržují tyto tradice,“ řekl starosta Bystřice nad Pernštejnem Karel Pačiska.

Socha státníka, ke které byly kytice a věnce kladeny, měla poněkud pohnuté osudy. Jejím autorem je novoměstský rodák Vincenc Makovský. Skulptura ovšem nestojí na Masarykově náměstí, kam by svým významem určitě patřila, ale v malém parku před základní školou, která taktéž nese prezidentovo jméno.

„Úmysl zřídit sochu Tomáši Garrique Masarykovi vznikl při jeho návštěvě Bystřice v červnu roku 1928. Tehdy navrhl Vladimír Kříž, že by zastupitelstvo mělo darovat tisíc korun a založit sbírku na prezidentův pomník. Původně bylo rozhodnuto, že by měl stát na náměstí,“ připomenul prvotní úmysl bystřických pracovník infocentra Hynek Jurman.

Sochu vyhotovil Vincenc Makovský už v roce 1936. Bystřický „Masaryk“ má dokonce dva dvojníky, z nichž jeden byl vztyčen v Humpolci a další v Libochovicích. Pomník Tomáše Garrique Masaryka v Bystřici měl být slavnostně odhalen 28. října 1938. Bohužel už k tomu, z důvodu mnichovského diktátu, nedošlo.

Přece jen se ale socha Masaryka nakonec do Bystřice nad Pernštejnem dostala. Na podzim v roce 1939. Impulzem byl dotaz samotného autora. Vincenc Makovský chtěl vědět, co se s jeho dílem vlastně stalo. A tak bez jakýchkoliv slavnostních ceremoniálů byl pomník nainstalován potichu a v ústraní, před školou nesoucí jméno prvního československého prezidenta.

Pohnuté osudy sochy ale tímto zdaleka nekončí. Během své existence musela být třikrát odstraněna a čtyřikrát navrácena zpět, do parku před základní školu Tomáše Garrique Masaryka. Tam stojí dodnes. A rok co rok sem chodí bystřičtí, aby s úctou a vděčností vzpomněli na muže, který je znám nejen jako velký státník, ale také jako prezident – osvoboditel a jehož národ s láskou přezdíval tatíček Masaryk.