To je velmi krátký a také dokonale výstižný název nové knihy, která je věnována stejnojmenné obci a jejím obyvatelům.

Autorem publikace je Vít Křesadlo, kterého zasvěcení velmi dobře znají ze Státního okresního archivu ve Žďáru nad Sázavou. Jak sám přiznal, kniha je jeho prvotinou, přestože už je spoluautorem dvou dílů „Historického kalendáře Nového Města na Moravě“ (komentovaných dějin města v datech) a celé řady článků.

Jak to všechno začalo?

„Já jsem k Bohdalci nikdy žádný vztah neměl, před několika měsíci jsem si ho ale začal budovat. Byl jsem panem starostou požádán, abych zpracoval dějiny jejich obce. Po jistém váhání jsem na to kývnul a „Bohdalec“ se nakonec stal mou první samostatnou prací. Je to zcela nová zkušenost.“

Kolik času jste věnoval napsání této publikace?

„V podstatě necelý rok. Kdybyste se zeptali mé ženy, tak by vám řekla, že v posledních měsících více času, než rodině. Doufám, že bude na knize opravdu znát, že je to poctivě odvedená práce.“

Co všechno lze v knize nalézt?

„Největší část je věnována dějinám Bohdalce. Ty jsou rozděleny do menších kapitol řazených v chronologickém sledu od první písemné zmínky, která pochází z roku 1348, až do současnosti. V další části je několik monotematických kapitol věnovaných například škole, ochotnickému divadlu a dalším. Jsou tam také kapitoly, které nejsou z mého pera. Věnované místním zvykům a památkám, jak přírodním, tak i stavebním. Najdete tam i výpisy z obecní kroniky, kapitolku o místním nářečí, přezdívkách po domech a několik pověstí.“

Kromě už vyjmenovaného jsou v publikaci uvedeny i místní spolky. Která seskupení jsou v Bohdalci zastoupena?

„Jsou tu hasiči, včelaři, sportovci, rybáři a myslivci.“

Kdo všechno s vámi na knize spolupracoval?

„Kromě pana starosty a jeho ženy, která se kromě několika textů podílela i na jazykových korekturách, to byl poradní sbor tří místních milovníků historie. Ten se skládal ze současného obecního kronikáře pana Antonína Staňka, bývalého kronikáře pana Jana Sklenáře a pana Zdeňka Skryji. Sháněli mi podklady, uváděli do místních reálií a podíleli se i na některých textech. Mimoto texty o místních spolcích a podnicích sepsali přímo jejich zástupci.“

Narazil jste při hledání pramenů na něco, co vás opravdu velmi překvapilo?

„Mile mě překvapilo, že jsem měl k dispozici všechny zásadní prameny už přepsané do elektronické podoby. Myslím tím všechny svazky obecní a školní kroniky a především rukopis „Bohdalecké selské grunty“. Jeho autor, již nežijící František Sklenář, do něho doslovně opsal mnoho historických dokumentů (např. listin, či gruntovních knih) týkajících se jeho rodné obce. Ušetřilo mi to spoustu práce a také navedlo k pramenům, v kterých bych zřejmě ani nebádal. Jako příklad uvedu „Knihu darů zelenohorskému kostelu“. Do ní byly zapisovány dary na stavbu a vybavení dnes již světoznámého poutního kostela sv. Jana Nepomuckého. Na kostel ale museli přispět i lidé, kteří se něčím provinili. Někdy tedy šlo spíše o pokuty než dobrovolné dary. Mezi takovými „dárci“ bylo v prvních desetiletích 18. století i několik bohdaleckých obyvatel, kteří se, jak se tehdy psalo, „tělesné poznali“ ještě před uzavřením manželství. Takový „neřádný“ skutek býval trestán, v našem případě peněžitým „darem“ často spojeným s několika dny vězení.“

Publikace „Bohdalec“ vyšla v nákladu 600 ks a za 250Kč si ji můžete zakoupit přímo na Obecním úřadě v Bohdalci.