Život je jeden velký otazník. Nikdy nevíme, co nám přinese a kam nás osud zavane. To je také případ jimramovského rodáka Karla Slavíčka. Z obyčejného kluka z ospalého městečka na Vysočině se postupem času stal přítel čínských císařů.

 

Karel Slavíček se narodil 24. prosince roku 1678 v rodině učitele a radního písaře. Jak on, tak i jeho starší bratr Jiří byli velmi hudebně nadaní. Karel ovšem exceloval i v matematice a astronomii. Velký talent projevil také při výuce jazyků.

 

Základy vzdělání poskytl bratrům jejich otec Václav Vojtěch Slavíček. Oba pak zamířili do Brna. Tam se ale jejich cesty rozešly. Po absolutoriu brněnského gymnázia Karel pokračoval ve studiu filozofie na olomoucké univerzitě. Čtyři roky pak učil na různých středních školách. Už v roce 1694 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Proto také není divu, že se pustil do studia teologie na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě. V roce 1707 byl vysvěcen a kněze.

 

Karel Slavíček začal znovu učit. Na gymnáziu v Jičíně, ve slezské Vratislavi a také v Olomouci. Nadále se věnoval také studiu. Matematiky, orientálních jazyků…. V této době se také dostává do Brna ke svému bývalému profesorovi Jakubovi Kresovi, kterému pomáhá na přípravě jeho vědecké matematické práce.

 

Ale největší dobrodružství na něj teprve čeká. Rozhodl se splnit si svou největší touhu – stát se misionářem. Proto podává na vedení jezuitského řádu žádost o vyslání na misii. Je mu třicet šest let. Je velmi schopným knězem, matematikem i hudebníkem. Snad právě z těchto důvodů bylo jeho žádosti bez otálení vyhověno. Ještě dva roky ale musí čekat, než se vydá na svou osudovou cestu, ze které se už nikdy nemá vrátit.

 

13. března 1716 nastupuje spolu s páterem Ignácem Köglerem a Ondřejem Pereyrou na loď Svatá Anna, na které mají obeplout Afriku a pokračovat do Číny. Plavba trvá plných sto sedmdesát dní. Nemine je strašná sedmihodinová bouře, na kterou žádný z pasažérů nikdy nezapomene. Zažijí bezvětří a pak další bouři, při které obrovské vlny bičují jejich loď. Poznají i Eliášův oheň – světelný výboj vzdušné elektřiny.

 

Jejich prvním cílem je portugalská kolonie Macao. Tady misionářům ostříhají vlasy a obléknou je do pro Evropana prazvláštních šatů. Tak, jak přikazuje čínský mrav. Poté pokračují do Pekingu, přímo k  císařskému dvoru.

 

Čínskému císaři je Karel Slavíček poprvé představen 3. února 1717. Poučen o dvorní etiketě, zdraví jej devíti úklonami až k zemi. Tak hlubokými, že se při nich dotýká hlavou podlahy.

 

Císaře okouzlil svou hrou na spinet, který si s sebou přivezl z Lisabonu. Panovník v něm záhy poznal nejen skvělého hudebníka, ale také nadaného matematika a znalce mnoha dalších věd. Také jeho znalost čínštiny, kterou zdatně rozvíjí, je jeho velkou předností.

 

Karel Slavíček se v Číně nenudí. Naopak. Má stále plné ruce práce. Studuje čínskou hudbu, sestavuje mapku Pekingu s přesným zaměřením císařského paláce. Tento plánek byl pak používán při výuce ve šlechtických a knížecích rodinách. Popisuje zvláštnosti čínského jazyka – řeč, písmo i mluvnici. Pravidelně se věnuje astronomii, zejména studuje zatmění měsíce a měsíční liberaci a svá sledování srovnává s původními záznamy čínských vědců.

 

O Slavíčkově vědecké činnosti se dozvídáme zejména z dopisů, které rozesílá svým učeným přátelům. Ponejvíce do Paříže a Petrohradu. A také z mnohých dalších listů, které jsou uschovány v jezuitských archivech.

 

Jen Ťia-le Chuej-chou – to je jméno, kterým byl Karel Slavíček v Číně nazýván. Po smrti císaře Kchang-si nastupuje na trůn jeho syn Jung-čeng. Ten už ale nemá misionáře tolik v oblibě, jako jeho otec. Pouze málokteré z nich ponechává nadále u císařského dvora. Mezi vyvolenými je samozřejmě i hudebník, matematik a astronom Jen Ťia-le Chuej-chou.

 

Karel Slavíček stále toužil vrátit se do své vlasti. Osud mu ale jeho přání nesplnil. 24. srpna 1735 v Pekingu umírá. Tam je také pochován.

 

 Jimramovští na svého slavného rodáka ale nezapomněli. V roce 1995 byla na jeho rodném domě číslo popisné 71 odhalena pamětní deska, která každému kolemjdoucímu připomíná, že právě odtud vylétl jako pták z hnízda do světa Karel Slavíček. Muž, který mnoho znal a uměl a který si dokázal získat obdiv a náklonnost čínského císaře.