Ne každý hrad má to štěstí, že se ve své původní podobě zachoval dodnes. A o těch, které zanikly, se mnohdy ani nemluví, natož aby se o nich psalo. Hrad Skály, který byl vystavěn na kopci zvaném Štarkov v druhé polovině čtrnáctého století, je ovšem světlou výjimkou. Na Mapě klikni
O osudy hradu, který existoval pouhých šedesát let, se před patnácti lety začal zajímat PhDr. Ludvík Belcredi, vedoucí Archeologického ústavu Moravského zemského muzea v Brně. Výsledky jeho bádání jsou shrnuty v nově vydávané publikaci nazvané „Hrad Skály aneb prsten Elišky ze Skal“, s podtitulkem „historie a archeologický výzkum hradu“.
Co všechno se můžeme v publikaci dočíst?
„Především velmi podrobně celou historii hradu Skály včetně širokých souvislostí, které nám prameny poskytují. Jeho historie přesně kopíruje společenské události, jež v té době probíhaly. Tím bychom také mohli ukončit diskusi o tom, ze kterého období vlastně hrad je. Naprosto přesně jsme totiž určili, že hrad vznikl v sedmdesátých letech čtrnáctého století. V knížce je také první hrubší přehled archeologických nálezů podle druhů a podle objektů. Kromě toho je tu také vyobrazení čelního pohledu, jak asi hrad v době své největší slávy vypadal. Ovšem základem je velice podrobná historická část, která doslova rozpitvává různá období existence hradu.“
Jak dlouho publikace vznikala?
„Dalo by se říct, že po celou dobu výzkumu – patnáct let. Již před započetím výzkumu jsem začal studovat historické zprávy o hradu, jehož historie je doložena poměrně podrobně a také informace o jeho vlastnících. O Archlebovi ze Stařechovic, jeho synovi Erhartovi ze Skal, po jehož smrti hrad přešel na Erharta Pušku z Kunštátu, který zde měl svou loupežnou družinu. Zajímavé je, že tento fakt se v ústní tradici zachoval a povídalo se, že hrad byl sídlem loupeživých rytířů. Ono se to povídalo i o jiných hradech, nicméně za Pušky z Kunštátu tam v letech 1416 až 1419 opravdu seděla loupežná družina, kterou dokonce známe jmenovitě, což je celkem unikátní. Řada z těchto lidí byla šlechtického původu, někteří dokonce z významných rodů. V markraběcích válkách přišli o majetek a tak praktikovali jiné řemeslo. V roce 1419 byli někteří z nich chyceni a popraveni, jiní odešli do husitských služeb. Po dobu husitských válek tak na hradě pobývala jen malá posádka. Poslední éra hradu začala po bitvě u Lipan, kdy na hrad přišla velká skupina tzv. sirotků a ta zde dožila až do úplného konce. Zánik hradu je v pramenech popsán v podstatě den po dni a tak díky jim můžeme sledovat, jak probíhala vyjednání o odstoupení hradu a odchod hejtmana. Velká část posádky však na hradě zůstala i potom.“
Co bylo vlastně cílem vašeho archeologického bádání?
„Chtěli jsme zjistit historické období, ve kterém hrad opravdu vznikl, stejně jako jeho původní stavební podobu. Hrad, u něhož byly jako obvodové zdi použity tři skály, je naprosto ojedinělý. Nemá analogii nikde ve světě. Zjištění, že se o hrad i po zaplacení části výkupného těžce bojovalo, bylo jakýmsi bonusem navíc. Hrad Skály mě zajímal již na gymnáziu. Tehdy mě zaujal především dramatičností skalního prostředí, ve kterém se nachází.“
Co vás nejvíce překvapilo?
„Největším překvapením bylo zjištění, že podle archivních pramenů hrad zanikl tím, že vůdce husitské posádky Jan z Brezan dostal odstupné a odešel. Ve skutečnosti on sice odešel, ale hradní posádka zůstala. O hrad byl následně sveden těžký boj, což dokumentují desítky dělových koulí a další nálezové okolnosti.“
Dělové koule jsou sice velmi zajímavé, ale určitě jste při hledání, kopání a hrabání nalezli i něco vzácnějšího.
„Všechny vždycky nejvíce zajímají ty nejkrásnější věci, například šperky nebo ozdoby. Jeden šperk, který je i v názvu publikace, prsten Elišky ze Skal, jsme tu opravdu našli. Eliška byla poslední manželkou Erharta ze Skal a mohla být majitelkou nalezeného prstenu. Zda tomu tak bylo doopravdy, to se pochopitelně nikdy nedozvíme. Nicméně je to velice krásný zlatý prsten s černým očkem. Dále jsme učinili velice zajímavý nález medailonu s hlavou Krista. To jsou asi dvě nejatraktivnější věci. Našli jsme ale i jedinečnou florentskou ostruhu s vybíjenými ornamenty, která putuje z výstavy na výstavu.“
To ale určitě není všechno.
„Dalšími zajímavými věcmi jsou například kostěné vábničky, střenky nožů ze dřeva i z kostí a kostěné vykládání kuší. Dokonce jsme našli i jakousi hru vyrobenou z kostí. Jejím principem bylo zastrkávání různých praporků do podložky s dírkami. Našli jsme i krásné náprstky. Dnes už celkový počet nálezů přesahuje tisíce kusů. Našli jsme také spousty řemeslnických nástrojů, součástí výbavy domu, jezdce i koně, osobních věcí a podobně.“
Kromě vás se na výzkumu podílelo mnoho dalších lidí. Kolik jich za tu dobu vlastně bylo?
„Za těch patnáct let se jich tu vystřídalo opravdu hodně. Základní skupina sem přišla se mnou z archeologického výzkumu zaniklé vsi Bystřece. Kdyby nebylo těchto zapálených lidí, tak jsme se asi nikdy nedostali tam, kde jsme dnes. Obětovali hradu Skály spousty svých volných dnů. V počátcích nás bývalo hodně, jezdilo okolo pětadvaceti lidí. V současné době už jich tolik není. Za těch patnáct let se jich tu ale vystřídalo okolo dvou set.“
Je tato publikace konečnou verzí nebo uvažujete o jejím rozšíření?
„Toto je publikace určená nejširší veřejnosti, má poskytnout informace a také pobavit. Až skončí archeologický výzkum a všechny nálezy budou vyhodnoceny, doufám, že se mi podaří vydat odbornou publikaci, kde budou zaznamenány veškeré poznatky, které při výzkumu učiníme s podrobným rozborem všech nálezů. "
A ještě poslední otázka. Kde a kdy bude možné „Hrad Skály aneb prsten Elišky ze Skal“ zakoupit?
„Tato práce vyšla v nákladu pět set kusů a bude ji možné poprvé zakoupit na „Dni otevřených dveří na hradě Skály“ v sobotu 30. října 2010, kde vlastně bude takový její křest se všemi návštěvníky, kteří ten den na hrad dorazí. Kde ji bude možno zakoupit potom, to se teprve musím s někým dohodnout, předběžně to bude určitě někde v Jimramově. Její cena by se měla pohybovat kolem sto dvaceti Kč.“
