Rybník Kukla je dlouhodobou historickou záhadou. Nikdo nedokáže s jistotou říct, zda vůbec byl a v kterých místech bychom jej měli přesně hledat.  

Slavný studnický rodák Jan Evangelista Nečas byl ale o jeho existenci nezvratně přesvědčen. Však také ve své knížce „Pernštýn a poříčí Svratky z Tišnova ku pramenům“ ve stati o Vříšti doslova píše: „Krásný jest splav při Janáčkově mlýně 200 až 300 m se táhnoucí a několik metrů hluboký. Zimní to skrýše ryb. V těchto místech byla před lety krátká, alespoň 10m vysoká hráz, jejíž základy a kraje jsou dosud patrny; byla hrází ohromného rybníku Kukly. Pod rybníkem byly prý sklárny. Když se hráz ta protrhla, povstala z toho povodeň v celém povodí Fryšávky. V Jimramově dlouho ukazovali místa, až pokud voda vystoupla. „Když Kukla pukla, až potud voda tekla.“ Po levém břehu je Borkova skalka, vlastně strmý, aspoň 15m od hladiny vodní vyčnívající obrovský balvan, který býval hrázi oporou. Odvodní stoka z bývalého rybníku za skálou jest dosud patrna. Na vrcholu té skály je vztyčený železný kříž. Nyní však tam, kde bylo dno rybníka, kterýmž celá Fryšávka protékala, stojí jednotlivá stavení obce Kuklíka. Starší budovy této obce však byly po břehu tohoto rybníka.“

Dnes už lze najít jen málo stop po bývalé Kukle, obrovském rybníku, jehož vody po protržení hráze zaplavily i městečko Jimramov. Snad jen Borkova skála označena křížem pamatuje časy jeho zašlé slávy.

Ale přece jen nám ještě něco z rybníku Kukly zbylo. Pověsti. Je jich více a většina z nich vypráví o tom, jak Kukla pukla. Ale je tu ještě jedna, jejímž hlavním hrdinou je slavný a nezapomenutelný Honza z Bříšče (nebo také z Vříště):

„To jednou, když byl rybník Kukla plný vody a ryb a na jeho hladině se zrcadlila pevná hráz porostlá stromy, přijel na kukelský hamr na vizitaci zámecký pán. Rybník se mu moc líbil, ale ještě více se mu líbila ohromná štika, kterou právě ten den vylovili z vody. Šupiny se jí na slunci jen leskly, jak sebou mrskala ve štoudvi. Zámecký pán už si ji představoval pěkně upečenou na rozmarýnu a sliny se mu jen sbíhaly.

V tom šel kolem Honza z Bříšče, známý jedlík. Dostal taky na štiku obrovskou chuť a tak povídá zámeckému pánovi: „Víte vy co, vsadíme se. Já tu štiku sním celou na posezení. A jestli ne, tak vám dám soudek piva.“

Zámecký pán se rozmýšlel jen chvilku. Štika byla tak veliká, že nevěřil, že by ji někdo mohl sám sníst. Ani takový jedlík, jako Honza ne. A tak řekl: „Dobrá. A když vyhraješ ty, nechám ti přivést soudek piva zase já. Toho nejlepšího, jaké v Novém Městě uvaří.“

Tak štiku upekli a Honza zasedl ke stolu. Jedl a jedl, až z ní na talíři zbylo jen pár kostiček. Zámecký pán odjel zpět k Novému Městu a Honza vyrazil po hrázi směrem k Německému, kde měl ještě něco na práci.

Jak tak prochází návsí, štika ho začala tlačit v břiše. „Kdyby tak bylo něco na zajedení“, pobrukuje si Honza, „to by bylo“. A jak se tak dokola rozhlíží, najednou uvidí klábosit dvě babky. A u jejich nohou leží košíky plné zralých modrých trnek.

Honza se dlouho nerozmýšlel a už strká trnky do pusy, koutkem pecky vyplivuje a jí a jí, dokud nejsou košíky prázdné. Babka Staňková se najednou otočila a spráskla ruce: „Ty budižkničemu, já ty trnky měla na prodej! Chtěla jsem si za ně koupit nový hrnec,“ lamentovala.

A že byl Honza dobrák od kosti, slíbil babce, že jí teda hrnec koupí. Šli spolu do krámu, kde je prodávali. Babka, jak viděla, že jí Honza opravdu hrnec koupí, okamžitě vybrala ten největší, co tu měli. Půl prasete by se do něj vešlo. A Honza že teda jó a kolik že za něj kupec chce. „Kolik? Pět zlatek?,“ vytřeštil oči, když mu řekli cenu. Začal smlouvat, ale kupec neslevil. Že prý je to ten největší a nejlepší hrnec, co tu má a kdesi cosi. „Největší?,“ na to Honza: „Je tak malý, že když si stáhnu kalhoty, tak ho v cuku letu naplním.“

Babka s kupcem se smáli, až se za břicho popadali. Nakonec ale kupec povídá: „Tak víš co Honzo? Když to dokážeš, je tvůj. A zadarmo.“ A Honza nelenil, stáhl gatě, však už mu v břichu chvíli škrundalo, a hrnec naplnil až po okraj. A ještě i trochu přeteklo.

A tak babka dostala hrnec, Honza se pořádně dosytnosti najed a zase vyprázdnil, rybník Kukla přišel o velkou štiku, zámecký pán o soudek piva a kupec o pět zlatek za hrnec.“