V sobotu byla ve Třech Studních založena nová tradice. Svatý Martin, který přijel na svém bílém koni, nepřinesl sice s sebou sníh, jak bývá jeho zvykem, ale zato plnými hrstmi rozdával radost, smích a dobrou náladu.  

Lidí se u penzionu Sykovec sešlo víc než dost. Zvláště ti nejmladší netrpělivě očekávali příjezd světce. Pohled na římského vojáka sedícího na nádherném bílém koni jim nejen rozzářil oči, ale vykouzlil jim na tváři úsměvy, které tam už zůstaly po celé zbývající odpoledne. Však to také bylo odpoledne především pro děti.

Svatého Martina alias Martina Svatoše přivezla klisna Jesica z jezdecké stáje Casia z Košíkova. Oba se tvářili spokojeně a svou roli hráli s důstojností sobě vlastní. Martin Svatoš si pochvaloval, že mu svatý Martin nenadělil slibovaný sníh, protože oděv římského vojáka nepatří právě k nejteplejšímu zimnímu odění. „Když jsem zjistil, v čem Římané válčili, tak jsem si říkal, že dnes určitě zmrznu. Ale když jsem se podíval na krásně modrou oblohu a na teploměr, který hlásil nádherných patnáct stupňů, tak jsem děkoval svatému Martinovi, že sněžení odložil.“

Zatímco děti obdivovaly koně i Martina zároveň, ženská část publika se zaměřila především na Martinovo mužné tělo, zejména na nohy.  Muži zase mohli oči nechat na půvabné zpěvačce Věře Martinové, která u příjezdu svatého Martina nemohla chybět. A hned se jej také zeptala, kde nechal sníh. „Vzhledem k mému oblečení jsem se rozhodl, že ho odložím o týden,“ odpověděl s úsměvem Martin a pozdravil všechny přítomné římským pozdravem: „Ave!“

Vděčné publikum se vzápětí dozvědělo o světci spoustu podrobných informací a pak už následoval přípitek. Jak jinak, než svatomartinským vínem. Tím byla odstartována další část odpoledne. Kdo chtěl, mohl si zakoupit CD Věry Martinové a získat její fotku s podpisem nebo knihy a kalendáře ze Svatošova nakladatelství.

Děti se vozily na Martinově bujném oři a pod nánosem pestrých barev se jejich obličejíčky měnily v obličeje zvířat či pohádkových bytostí. Mohly si také vyzkoušet slackline neboli balancování, chození a skákání na popruhu upevněném mezi dvěma body, v tomto případě stromy. Dospělí dávali přednost ochutnávce svatomartinského vína. Každý si vybral to, na co měl chuť a náladu. Všude se ozýval smích, kde kdo zářil spokojeností. Všechno krásné ale jednou končí a tak s přicházejícím večerem pomalu odešel svatý Martin a po něm i všichni ostatní. Ale za rok se tu opět všichni sejdou.

Více na www.jerabiny.cz .