PhDr. Ludvík Belcredi, potomek slavného šlechtického rodu vydal v letošním roce nejen knížku o historii hradu Skály, ale také obsáhlou publikaci nazvanou „1000 let rodu Belcredi“.

 

A jak vlastně došlo k sepsání historie slavného rodu? „Nápad nepocházel ode mne. Někdy v roce 1993 se na mě obrátilo jedno renomované pražské nakladatelství s touto myšlenkou. Dalo mi na její zpracování rok. Ale když jsem základy, které jsem znal, sepsal, tak nakladatelství už neexistovalo,“ vysvětluje s úsměvem autor a dodává. „ Bylo to dobře, že to tenkrát nevyšlo. V následujících letech jsem začal systematicky sbírat všechny možné informace. Měl jsem možnost studovat materiály v Itálii, přivézt paměti mých předků z Německa a podobně.“

 

Nejstarší písemná zmínka o rodu Belcredi pochází z roku 1010. Na pergamenovém manuskriptu je doslova uvedeno, že „Constantino, nazývaný Gilberto, pochází z místa zvaného Belcredo.“ Kolébku rodu musíme tedy hledat ve slunné Itálii. Letopočet nejstarší zprávy se stal odrazovým můstkem pro vytištění publikace: „V letošním roce uplynulo tisíc let od první zmínky, což se mi zdálo ideální pro sepsání a vydání této knihy,“ uvedl PhDr. Ludvík Belcredi.

 

Publikace mapuje neuvěřitelných tisíc let jednoho rodu. „Prochází jednotlivými obdobími od hluboké italské historie. Belcredi vešli do historických análů jako stará patricijská rodina původem z Lombardie, která se od dob Karla IV. honosila titulem markýz a od roku 1549 její členové zastávali nejvýznačnější místa v městské radě a správě města Pávie a patřili k nejvýznamnějším v zemi,“ připomíná autor knihy počátky slavného rodu.

 

„V knize najde čtenář i velice zajímavé citace různých zpráv, soupisů, převodů majetku, jednání, ale i dokladů, které pro Belcredi vystavovali milánští vévodové, v jejichž službách od třináctého až do šestnáctého století byli,“ pokračuje Ludvík Belcredi. Neméně zajímavé ale bude pro čitatele i období pozdější, kdy se rod Belcredi dostává do zemí českých, což potvrzuje i sám autor: „Důležitý je v tomto případě rok 1763, kdy se na naše území dostal první Belcredi. Antonio Belcredi měl jako mladší syn pouze dvě možnosti. Buď vstoupit do armády, nebo se stát knězem.  On si vybral armádu, v šestnácti letech narukoval a o rok později byl zařazen do 32. pěšího regimentu maršála hraběte Widmana. Jeho velitelem byl svobodný pán Jan Hubert z Freyenfelsu.“

 

Toto rozhodnutí se stalo osudným nejen Antoniovi, ale celé budoucí větvi rodu Belcredi. V jedné z nejkrvavějších bitev sedmileté války byl, tehdy osmnáctiletý Belcredi, těžce raněn a jeho velitel jej nechal převést na svůj zámek v Líšni u Brna na Moravě. Od této chvíle se začala psát zcela nová kapitola rodu Belcredi.

 

Antonio Belcredi se i po svém vyléčení na Moravu příležitostně vracel a nakonec se zde i oženil. Jeho manželkou se stala Marie Theodora Freyenfels, dědička jimramovského panství. Tak se osud rodu Belcredi spojil i s osudem městečka Jimramova. A Jimramov se stal po mnoha letech také místem, kde potomek slavného rodu seznámil veřejnost s novou publikací.

 

Představení knihy v jimramovském zámku se setkalo s obrovským ohlasem. „Jsem překvapen takovým zájmem, to jsem zdaleka nečekal. A musím říct, že mě to velice těší,“ nechal se slyšet PhDr. Belcredi poté, co ukončil autogramiádu a začal s přednáškou. Lidí se tu sešlo opravdu hodně. To ale není nijak překvapivé, vždyť jméno Belcredi do dějin Jimramova opravdu patří a místní jsou na svou historii skutečně hrdí.

 

Kniha „1000 let rodu Belcredi“ vyšla v nákladu pěti set kusů a její cena je čtyři sta padesát korun. K dostání je v prvním brněnském českém knihkupectví Barvič a Novotný a v knihkupectví Academia na náměstí Svobody v Brně. V blízké době by měla být pro zájemce z regionu Vysočina k dispozici i na Obecním úřadu Jimramov.