Předvečer svátku svatého Mikuláše patří především dětem. Právě kvůli nim se ulice měst a vesniček hemží svatými, bílými okřídlenými bytostmi a pekelníky.  

Ale sladkosti, které dětem světec v doprovodu čerta a anděla nosí, se musí nejdříve zasloužit. Za básničku nebo písničku dostanou plný sáček dobrot. Jejich prababičky a pradědečkové namísto zpěvu či přednesu odříkávali modlitbičku. Za ni pak obdrželi jablíčka, oříšky či sušené křížaly, čímž by dnešní děti světec určitě moc neuctil. A když Mikuláš s doprovodem nedošel osobně, zanechal něco na zub alespoň za oknem. Tak je tomu v mnohých domácnostech i dnes.

Kromě dětí se ale na Jitku, kdy se obdarování nejmenších odehrává, těší nejvíce sami Mikuláši, čerti a andělé. Pokud se svých rolí zhostí se ctí, pak dostanou od spokojených rodičů odměnu zase oni. Ať už v podobě peněz nebo štamprličky, kterou jak čerti, tak i anděl a sám svatý, pokud jsou plnoletí, s radostí a s chutí vyzunknou.

Mikuláš si svůj svátek prostě dokonale užívá už den předem. A spolu s ním i andělské bytosti, pekelníci a hlavně děti, které mají vše namícháno v jednom hrníčku: strach, zvědavost, touhu ukázat, jak se krásně naučily básničku či písničku a chuť na sladkou odměnu.

Často návštěvu Mikuláše v domácnostech doprovází dětský pláč, to když čerti moc hartusí nebo řinčí řetězem. Nakonec se ale dětské oči rozzáří a na tváři se objeví úsměv. Přestože Mikuláš moc dobře ví, že ne vždycky jsou holčičky a kluci hodní, přece jen je nezapomene obdarovat. A i když ti starší a rozumnější vědí, že Mikuláši, čerti a andělé jsou jen převlečení lidé, přesto je rok co rok očekávají s obavami. Co kdyby náhodou…