První vernisáž letošního roku v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě patřila pohádkám. Konkrétně pohádkovým kresbám malíře, grafika a ilustrátora Jaroslava Šerých.

 

A protože má malíř rád hudbu, byl velmi potěšen vystoupením pěveckého sboru Musica Sarensis ze Žďáru nad Sázavou. Po závěrečné skladbě dokonce každému členu osobně sám poděkoval. Nutno dodat, že ani ostatní přítomní rozhodně nešetřili potleskem, který byl více než zasloužený.

Výstava nazvaná „Pohádkové ilustrace dětem světa“ byla takto nádherně doplněna skladbami z různých zemí. Posluchači se zaposlouchali do španělštiny, angličtiny i hebrejštiny.  Pěveckému tělesu Musica Sarensis se podařilo dokonale navodit pohádkovou atmosféru.

„Pohádky máme rádi všichni, i když život sám žádnou pohádkou není. Krásné pohádkové ilustrace pana Jaroslava Šerých si určitě zaslouží, aby se s nimi seznámila co nejširší veřejnost,“ uvedl výstavu ředitel Horácké galerie PhDr. Josef Chalupa.

Havlíčkobrodský rodák má v Novém Městě na Moravě samostatnou výstavu poprvé. Knižní ilustrací se zabývá už od poloviny padesátých let minulého století. První knihou související s naším regionem, kterou Jaroslav Šerých ilustroval, byla básnická sbírka Jaroslava Křičky.

K dětské knize se dostává o něco později. Jeho tvorba v této oblasti je ovšem velmi bohatá a rozmanitá. Kromě domácích pohádek se dostal i k ilustracím japonských nebo čínských příběhů pro děti. „Každá knížka vyžadovala svůj osobitý postup. A každá kresba je pojata jako samostatný obraz,“ vysvětluje kouzlo tvorby Jaroslava Šerých PhDr. Chalupa.

Sám autor přiznal, že jeho vztah k pohádkám je díky třem dětem velmi bezprostřední. „Děti už jsou dnes větší, ale i pro ně jsem to dělal. Myslím si, že člověk, který má určitou básnivou možnost, kterou jsem asi jako dar obdržel, by neměl opomenout vyjádřit dětem krásy, které v pohádkách jsou. V sedmdesátých letech byly tyto kresby pro mne velmi zásadní, protože jsem chtěl dětem něco odevzdat. I svým vlastním.“

Nakonec Jaroslav Šerých pozval všechny přítomné do svého snového světa. „Chtěl jsem vytvořit takové kresby, aby dítě, které čte pohádku, dostalo do sebe jakýsi pocit obrazu, jeho stavby a jeho krásy. Protože k obrazu patří samozřejmě také krása. Jestli se mi to podařilo, posuďte sami.“