Právě teď je ta nejvhodnější doba pro návštěvu naší staré známé – chřipky. Přichází spolu se svou kamarádkou horečkou a rozhodně se nespokojí pouze s jednodenním pobytem.

Nepříjemné onemocnění pak léčíme, jak se dá. Obvykle sáhneme po „zaručeně zázračných“ lécích, které nám, alespoň podle televizních reklam, doporučí každý lékárník. Naše babičky a dědečkové si o takovýchto vymoženostech mohli nechat pouze zdát. S chřipkou se potýkali, jak se dalo a světe div se, léčba jim trvala většinou stejně dlouho jako dnes.

„Téměř výhradně náhle propuká toto onemocnění, které proto také Němci zovou „bleskovým katarem“. Ponejvíce uprostřed úplného zdraví a uprostřed obvyklého zaměstnání přepadá člověka znenáhla horečka s větší nebo menší zimnicí, nezřídka též s třesavkou,“ popisuje začátek onemocnění Zlatá kniha praktického lékařství domácího, která nesměla v knihovničkách chybět.

Doporučovaná léčba by mnohým z nás dnes určitě nebyla moc příjemná, ale účel zřejmě světil prostředky: „Nejlepší je hned zpočátku použíti parní lázeň celkovou s následným omýváním celého těla studenou neb chladnou vodou, do níž je z jedné čtvrtiny přimísen ocet, každé dvě hodiny, načež vždy ulehne na lůžko. V lehkých případech stačí také velký pohyb venku, jímž se pacient zahřeje. Po 2 neb 3 omytích dostaví se obyčejně silný pot. Omývání celého těla je nejlepším prostředkem při této chorobě.“

O tom, že by se chřipka měla vyležet, autor knihy Adolf Ambrož mlčí. Ale doporučuje pití čaje ze šalvěje a pelyňku. Zřejmě aby nemocným léčba ještě více zhořkla.

Chřipce se asi ani tentokrát nevyhneme. Přichází k nám, ať chceme nebo nechceme. Nezvaný host, kterého jsme nikdy nezvali dál. Ještě štěstí, že si dnes alespoň můžeme vybrat způsob léčby. Ať už si to alespoň trochu zpříjemníme, když už nás nemoc poctila svou návštěvou.