V tuto dobu už tradičně probíhá monitoring netopýrů na zimovištích. Azyl těmto drobným savcům poskytují především důlní díla, ve kterých se drží poměrně stálá teplota.

První průzkumy starých štol a přirozených podzemních prostor se ve Žďárských vrších a Svratecké hornatině datují od šedesátých let minulého století. O dvacet let později byl zahájen systematický monitoring netopýrů. Od té doby ochranáři pravidelně navštěvují přibližně čtyři desítky lokalit.

V některých štolách lze nalézt hned několik druhů netopýrů. „Dnes jsme narazili na početnější kolonii zimujících vrápenců malých, kteří v nedaleké obci na kostele mají letní kolonii. Dlouhodobým sledováním bylo zjištěno, že prosperuje jak letní kolonie v kostele, tak i kolonie zimní, neboť počet vápenců se tu zvyšuje,“ pochvaluje si dnešní „úlovek“ mluvčí CHKO Žďárské vrchy Jaromír Čejka.

Ochranáři z pochopitelných důvodů neradi prozrazují místo pobytu svých oblíbenců. Zvláště, pokud jde o často navštěvované lokality, kde by netopýři mohli být nezvanými hosty rušeni při své bohulibé činnosti.

Sčítání netopýrů ale má i svá úskalí. Kromě toho, že se opuštěná důlní díla většinou nachází v místech, kam se musí dojít poměrně namáhavým terénem, narážejí ochranáři i na téměř nepřekonatelné překážky. „Stane se, že se ten, kdo zajišťuje stavební dílo, nespojí se Státní ochranou přírody a my pak přijdeme na místo, kde třeba dvacet let sčítáme a najednou je důlní dílo uzavřeno. Je sice v pořádku, že ostatní návštěvníci vstup na zimoviště nemají, ale my máme plné právo se do těchto prostor dostat.“

Případů nenadálého uzavření důlních děl bez souhlasu ochranářů je naštěstí málo a i v případě, že se tak nedopatřením stane, jsou pracovníci CHKO posléze do podzemních prostor vpuštěni. Několikaletý monitoring díky tomu pokračuje k plné spokojenosti a ochranáři mohou s radostí sledovat narůstající počty „létajících myší“.

Vrápenec malý, netopýr velký, ušatý, vodní, řasnatý, černý – všechny tyto druhy lze v důlních dílech v zimě nalézt. A každý z nich má svá specifika i co se týče samotného spaní. „Vrápenci zimují v shlucích a jsou zajímaví tím, že si mezi sebou nechávají dvanácti až patnácti centimetrové mezery. Dalo by se říct, že jsou kolektivně zimující – na jednom místě ve větším počtu,“ popisuje „spací polohu těchto kriticky ohrožených a velmi přísně chráněných „létajících myší“ Jaromír Čejka.  

Křídla vrápenců jsou v době zimního spánku obtočená pevně okolo těla, takže to vypadá, jako by ze stropu visela spousta nerozvitých poupat. Netopýr velký zase dřímá zavěšený volně v prostoru. A netopýr ušatý? Ten si svá velká ouška těsně před usnutím pěkně poskládá pod křídla. Občas se to sice úplně nepovede a pak je jeho poloha více než podivná.

Ale ať už k zimnímu spánku ulehnou jakkoliv, hlavní je, že mají kde a že se jim spí krásně. Ono najít si pohodlný pelíšek k přečkání zimy určitě není vždycky jednoduché.