Slova profesora Josefa Charváta jsou velmi výstižná. Ale přece jen tomu tak nemusí vždy být. I stárnutí může být příjemné a krásné.  

Dříve jsme měli více času na sebe, na své děti i na rodiče a prarodiče. Žili jsme všichni pěkně pohromadě, mládí si vážilo moudrosti stáří a za svou péči dostávalo dobře míněné rady. Dnes už tady nemáme dědečky a babičky, najednou se změnili v seniory. A spolu se změnou oslovení přichází i jejich odloučení. Senioři se většinou přesunou do domu seniorů.

Stáří tedy žije na jednom společném místě, které ovšem nemusí nutně znamenat úplnou opuštěnost. I tyto domy seniorů, nebo chcete-li, domy s pečovatelskou službou, mohou být velmi příjemným místem pro podzim života.

Dům s pečovatelskou službou v Novém Městě na Moravě, který byl postaven v roce 1996, takovým přívětivým místem je. „Trávím stáří tady, jsem moc ráda, že tu jsem, protože sama bych doma být nemohla. Sestřičky i celý personál jsou moc hodní a vstřícní a starají se o nás ve dne i v noci,“ pochvaluje si pobyt v novoměstské „Dépéesce“ čtyřiadevadesátiletá Blažena Šedá. „Všechno tu prožíváme spolu, já už jsem tu šest let a máme se tu skutečně rádi,“ doplňuje ji její sousedka Olga Německá.

Čtyřicet tři jednopokojových bytů o rozloze třiceti metrů čtverečních a sedm dvoupokojových s celkem šestapadesáti obyvateli má na starost ředitelka Novoměstských sociálních služeb, pod jejichž správu dům s pečovatelskou službou spadá, Hana Janů. Dle jejích slov není ale toto zařízení určeno pouze pro seniory. „Máme tu i byty pro rodiny s dětmi. Jsou to půdní vestavby, které jsou zájemcům přidělovány v klasickém režimu. Je jich patnáct a jsou různě velké. Takže u nás žijí mladé rodiny i senioři pohromadě. Potkávají se přirozeně během dne a jejich soužití není problematické.“

 A zajišťujeme také přechodné ubytování pro rodiny, které potřebují takzvanou odlehčovací pomoc, aby si mohli odpočinout, protože celoročně pečují o někoho z rodiny.“

Novoměstské sociální služby navíc poskytují i terénní pečovatelskou službu. Je určena obyvatelům, kteří žijí ve svých bytech a mohou dosud zůstávat ve svém přirozeném prostředí.

Terénní služba je seniory velmi vítaná. Ať už jde o nákup, oběd, dovoz k lékaři či domácí pomoc. Využívají ji jak Novoměšťáci samotní, tak i obyvatelé místních částí. „Zatím jsme nikdy nikoho neodmítli. Ovšem někteří uživatelé velmi těžce nesou i změnu pečovatelky. Ale když přijmeme další uživatele a potřebujeme udělat nějakou reorganizaci, tak to prostě jinak nejde. Je to velice složité,“ posteskla si Hana Janů a dodala: „Staří lidé si často na někoho zvyknou, někoho si oblíbí, věří mu a najednou jim ho někdo vezme. Snažíme se proto o co nejméně změn, ale někdy to opravdu jinak nejde. Musíme mít také na paměti ekonomiku poskytované služby.“

Pokud se zájemci ucházejí o udělení bytu v Domě s pečovatelskou službou, pak je dobré vědět, že přidělení obytných prostor se posuzuje s ohledem na potřebnost pečovatelské služby. Rozhodně se tím neřeší pouze bytová problematika občana.

Devět bytů je umístěno v bezprostřední blízkosti Střediska s nepřetržitou službou. Ty jsou přidělovány lidem, kteří potřebují několikahodinovou denní péči. Jsou to obyvatelé, kteří tráví většinu svého času na lůžku. Mají v dosahu telefon a signalizační zařízení, které mohou v případě potřeby ihned použít a zdravotní sestra nebo pečovatelka okamžitě přispěchat pomoc. „Náš dům s pečovatelskou službou má nepřetržitý provoz. Z okolních obcí nebo měst nám často volají nebo píší obyvatelé jiných domů s pečovatelskou službou a postesknou si, že u nich nepřetržitá služba není. Chtěli by k nám, protože ví, že je tu o lidi dobře postaráno,“ uvádí ředitelka.

Obyvatelé „Dépéesky“ mají své bytečky vybavené svým nábytkem tak, jak na to byli zvyklí z předešlých domovů. Vlastní postel, křeslo, talíř, hrneček i židle, to všechno pro ně symbolizuje nerušené soukromí. Něco, co je a vždy bylo pouze jejich. Mezi těmito věcmi prožili kus života a cítí se s nimi dobře. Proto je každý z bytů v podstatě jiný, každý má svou jedinečnost vtisknutou osobností svého obyvatele. „Jsou to byty tak, jako všude ve městě, pouze jsou tu staří lidé soustředěni do jednoho místa,“ říká Hana Janů.

Dům s pečovatelskou službou ale není pouze místem, kde se dá jíst, pít a spát. Jeho obyvatelé vedou také velmi bohatý kulturní a společenský život. K dispozici je jim velká společenská místnost i menší klubovna, kde týden co týden probíhá cvičení paměti a muzikoterapie. „Máme tu také společenský klub a probíhají tu i společenské aktivity pro veřejnost. Je to otevřený dům, když je tu jakákoliv akce, je veřejnost vítána. Často pořádáme takzvané „Kavárničky“, které jsou seniory velmi oblíbené. Bývají jednou měsíčně a kromě samotného posezení tu mají připravený přípitek, živou hudbu a drobné občerstvení. Setkají se tu často i s lidmi, které už dlouho neviděli,“ vysvětluje sociální pracovnice Hana Fialová. 

Stáří nemusí být vždy jen smutné a opuštěné. Dá se prožít i jinak. Jenom vědět jak a mít s kým….