Netrpělivost, s jakou horolezci sledovali tající sníh, byla takřka hmatatelná. Kde kdo už přemýšlel o tom, kterou ze skal zdolá jako první.

Vysočina sice není doslova vysněným horolezeckým rájem, přesto je tu několik skalních útvarů, které si přímo říkají o to, aby byly dobyty. Ale pokořit se mají i ty menší a na první pohled nejméně záludné. Třeba jako Vávrova skalka u Pohledce, která láká na nedělní výlety všechny, kteří si chtějí po zimě trochu protáhnout tělo a přitom se moc nenadřít.

Vávrova skalka má tu výhodu, že si své síly a zkušenosti mohou vyzkoušet i děti a vyslovení laici. Na výstupy není nutné používat lana ani sedáky. Kdo by si přece jen chtěl doopravdy zalézt a to se vším všudy, ten si tu taky přijde na své. Najde zde i některé náročnější cesty, které může využít jako tréninkové.   

Ačkoliv je tato skalka poměrně nízká, je vysoká pouze dvanáct metrů, je z jejího vrcholu nádherný výhled do krajiny, který každý, kdo se dostane až nahoru, jistě ocení.

Vávrova skalka je jednou z těch, na které mohou horolezci v rámci Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy lézt bez omezení. Podobně je tomu i na Pasecké skále, Rozštípené skále nebo Tisůvce. Určité omezení a to v době od 1. ledna do 30. června se týká například Štarkova, Rybenských a Milovských Perniček nebo Zkamenělého zámku. Na některých skalních útvarech, mezi něž patří Černá a Lisovská skála, je lezení zcela zakázáno.

Ať se už ale vydáte na kteroukoliv ze skal, vždycky byste měli mít na paměti určitá pravidla. Především je zakázáno jakýmkoliv způsobem měnit povrch skály. Také stoupací železa stejně jako cepíny jsou ve Žďárských vrších nepřípustné. Také byste se měli vyvarovat používání magnezia. A nakonec, i tady, stejně jako jinde, platí určitá pravidla slušnosti a tolerance vůči ostatním.