Svátek všech Josefů, Pepů, Pepíků, Josífků, Pepků, Pepínů či Jobků přispěchal tentokráte se sněhem a větrem. To aby se nám asi doma za kamny lépe oslavovalo.

Oblíbenost tohoto jména u nás sice trošku klesá, i když na druhou stranu je nutno říci, že Pepíci mají výdrž a stále se drží na vysokých příčkách. Z druhého místa sice klesli na čtvrté, přesto se stále spousta nemluvňat mužského rodu vrací z porodnice obdařena tímto krásným jménem.

Jméno Josef se u nás zabydlelo zejména ve století osmnáctém a to díky dvěma panovníkům – Josefovi I. a Josefovi II. V naší historii a současnosti figuruje také celá řada slavných Josefů, které není potřeba ani blíže představovat. Určitě kde kdo ví, kdo to byl Josef Jungmann, Josef Lada nebo Josef Čapek.

Jméno se stalo také symbolem určitého stylu. Když se řekne „pražský Pepík“, každý okamžitě ví, o kom že je tu řeč a dokáže si zcela jasně představit, jak vlastně takový "pražský Pepík" vypadá.

Josefové jsou u nás prostě slavní, o tom není pochyb. Proto ani pro den jejich svátku, tedy 19. březen, nechybí pořekadla a pranostiky. Jedna z nich nám například říká, že „je-li na svatého Josefa vítr, potrvá čtvrt roku“. Tak to se zřejmě máme na co těšit. Ale na druhou stranu „svatý Josef sklání bradu a zima pluje dolů vodou“, což znamená, že už je jaro nedaleko. A to je dobře.