Když se 11. února roku 1874 v Moravských Budějovicích v rodině krejčího Svobody narodil syn Josef František, těžko by někdo předpokládal, že tu poprvé spatřil světlo světa člověk, který se tolik zaslouží o pozvednutí chudého Horácka.
Po ukončení gymnasia v Třebíči nastoupil Josef František Svoboda na místo úředníka finanční správy V Hrotovicích. Svou kariéru amatérského historika a velkého znalce zdejšího kraje ale zahájil až v Novém Městě na Moravě.
Nové Město na Moravě (1897 – 1912)
Mladý Josef František se rozhodně nevěnoval pouze strohým číslům, které měl v náplni práce. Jeho zájmy byly mnohem pestřejší a bohatší. Byl velmi hrdý na „své“ Horácko a snažil se o jeho kulturní i hospodářské povznesení.
První literární příspěvky mu byly uveřejněny v Jihlavských listech. Když jej pak v roce 1897 vítr zavál do Nového Města na Moravě, založil, redigoval a také svými články vyplňoval Ozvěny z Novoměstska, čtrnáctideník, který přinášel zdejším obyvatelům aktuální zprávy stejně jako poznatky z kultury či historie. O pár let později se čtrnáctideník změnil v týdeník a spolu se změnou periodicity bylo obměněno i jméno. Z Ozvěn z Novoměstska se staly Horácké listy.
Byl také hybnou silou v začátcích budování Horáckého muzea. Právě on zde nashromáždil velmi bohatý krajový archivní materiál.
Josef František Svoboda ale nezapomínal ani na svou úřednickou funkci. Zřejmě už tehdy neměli obyčejní lidé tyto instituce moc rádi a jejich funkčnosti a strohosti mnoho nerozuměli. Snad právě z důvodu předcházení nedorozumění mezi občany a úřadem napsal několik příruček s podrobnými informacemi, které uživatelům radily jak s úřady jednat. Mnohé z těchto rad by možná nebyly k zahození ani dnes.
Okouzlen životem na vesnici a pln obdivu nad umnými výrobky venkovských řemeslníků věnoval těmto tématům nejednu publikaci. Stal se také jedním ze zakladatelů přednáškového sdružení, které se snažilo kulturně povznést život obyčejných venkovanů.
Velké Meziříčí (1912 – 1925)
Stejně jako Nové Město na Moravě získalo Svobodovým příchodem nejen schopného úředníka, ale především neutuchajícího nadšence v jiných oborech, tak ani Velké Meziříčí si nemohlo jeho příchod vynachválit. Nový týdeník Meziříčsko nejen založil, ale dokonce jej v prvním roce jeho vzniku řídil zcela sám.
Vydal tři ročníky Horáckého kalendáře, napsal publikace o dějinách českého malířství. Několik jeho prací bylo také věnováno amatérské fotografii. Sám zkušený fotograf, snažil se vzbudit i v dalších lidech zájem o tento obor.
Snad nejvíce ale propadl historii západní Moravy. Po nějakou dobu vedl časopis Selský archiv, v němž publikoval statě vážící se k regionálním dějinám, národopisu i muzejnictví. Ve svých článcích se věnoval i problematice archivnictví. Některé příspěvky psal také pod pseudonymy Vítský nebo Budějovský.
I tady začalo kvést muzejnictví jeho zásluhou. Ve zdejším Krajinském muzeu dokonale zhodnotil své sběratelské zkušenosti.
Praha (1925 - 1946)
Po odchodu do výslužby se, nyní už berní ředitel, Josef František Svoboda odstěhoval do Prahy. Ale ani tam nezahálel. Člen a jednatel Národopisné společnosti československé, člen Archeologické komise České akademie věd a umění, člen Svatobora – to je jen malá část z mnoha funkcí, které na odpočinku zastával.
Zemřel 28. března roku 1946. Zanechal po sobě spoustu novinových článků a množství publikací, z nichž dodnes čerpají profesionálové i amatéři. Byl jeden z těch, kdo měl Horácko opravdu rád a kdo mu odevzdal celé své srdce a daroval mu veškerou svou lásku. S Josefem Františkem Svobodou odešel člověk, který Horácko nejen miloval, ale také povznesl. Díky jeho vytrvalé píli a úsilí se o tomto malém a pozapomenutém kousku naší země dozvěděli mnozí. A někteří se sem vrací se stejnou láskou a porozuměním, s jakou Josef František Svoboda odtud odcházel.
