My ženy, pánové zajisté prominou, se rády necháváme krášlit, rozmazlovat a hýčkat. Kadeřnictví, kosmetika, manikúra, pedikúra, masáže – to vše je nám důvěrně známé.  

I když ne vždy máme na tyto pro nás tak atraktivní záležitosti čas. A přiznejme si, že zvláště pokud nebydlíme ve městě, je navštěvování krášlících salónů poměrně náročné, často dokonce i nedostupné.

Této situace si je dobře vědoma Naďa Špačková z Bystřice nad Pernštejnem, jejímž oborem je kosmetika, manikúra a pedikúra. Moc dobře ví, že ženy se nechají velmi rády rozmazlovat, ale že je jim kolikrát zatěžko volat, objednávat se, shánět hlídání pro děti a dojíždět. Proto se rozhodla přijít ona k nám. Své služby je ochotna nabízet přímo ve vaší domácnosti.

Vy jste první „kosmetička do domu“ na Vysočině?

„Asi nejen na Vysočině. Kromě Prahy a Českých Budějovic, kde už tato služba také funguje, jsem zřejmě jediná. A i tam dělají tuto službu pouze ve městě, kdežto já dojedu za svými zákaznicemi klidně do okruhu padesáti kilometrů. Do Brna, do Jihlavy, Havlíčkova Brodu, Tišnova, Žďáru nad Sázavou, Nového Města na Moravě a samozřejmě i do přilehlých obcí.“

Jak vás tento způsob podnikání vůbec napadl?

„To byla otázka náhody. Já jsem vloni v květnu onemocněla s hlasivkami a nesměla jsem mluvit. A když jsem nesměla mluvit, tak jsem nemohla ani chodit do práce, protože moje práce se skládala převážně z telefonování. Musela jsem tedy zůstat doma na neschopence. A tak jsem tam seděla a přemýšlela, jak nemám na nikoho čas a všechny odbývám a sebe taky. Neměla jsem čas ani zajít si na kosmetiku, a když, tak jsem za nějakou kosmetičkou někam dojížděla jenom proto, že dělala o víkendu. Přes den jsem byla v práci a večer už bylo všude zavřeno. A jednou jsem se ráno probudila a nápad byl na světě. Řekla jsem si, že to je ono a že to budu dělat. A začala jsem hledat školící středisko a pak už to šlo ráz na ráz.“

Mluvila jste o svém původním zaměstnání, vy tedy nejste vyučená kosmetička?

„Vyučená ne, ale absolvovala jsem několik kurzů a to jak na kosmetiku, tak na manikúru a pedikúru. A ještě doplňkové kurzy, jako například pánskou kosmetickou masáž. A od října loňského roku jsem začala podnikat jako „kosmetička do domu“.“

Neděláte pouze kosmetiku, na co všechno si vás zákaznice a zákazníci mohou pozvat?

„V podstatě je mohu doslova opečovávat od hlavy až k patě. To znamená kompletní kosmetické ošetření podle typu pleti a věku s poradenstvím včetně masáže a líčení. Manikúru pouze přírodní, umělé nehty nedělám a pak ještě mokrou pedikúru.“

Předpokládám, že vašimi zákazníky nejsou pouze ženy.

„To ne. Teď si mě například objednala paní na pedikúru pro svého manžela, který je na vozíčku. Je to velmi různé, to znamená i věkově. Objednala si mě třeba paní, které je osmdesát osm let. Celý život chodila na kosmetiku, ale teď už jí zdraví tak neslouží, aby mohla někam do salónu. Velice ráda využije té možnosti, že za ní přijedu a kompletně ji obstarám. Objednávají si mne také majitelky nejrůznějších sportovních zařízení, které pořádají sportovní víkendy. Tam, v rámci programu, mohou ženy využít i mých služeb. Možnosti jsou nevyčerpatelné.“

Musí mít zákazník něco připravené?

„Já si všechno vozím sebou. Kromě vody a blízkého parkoviště nepotřebuji vůbec nic. Parkování poblíž je pro mne poměrně důležité, protože si s sebou vozím i lehátko, které váží skoro osmnáct kilo. Pokud není parkování, tak uvítám alespoň pomoc při přenesení lehátka do bytu. Kromě lehátka si vozím kompletní vybavení kosmetické, všechno na manikúru a pedikúru včetně všech nástrojů a vaničky. Samozřejmě si velmi zakládám na tom, aby u všeho byly dokonale dodrženy hygienické předpisy. To znamená, že veškeré nástroje desinfikuju, vozím si s sebou desinfekční gel na ruce, používám na každou zákaznici čisté odličovací a čistící tampony a tak dále. Takže i hygiena je stoprocentně zaručena tak, jak by byla i v salónu.

Je rozdíl mezi zákaznicí na venkově a ve městě?

„Vůbec žádný. Když jsem začínala, tak jsem si myslela, protože jsem sedm let pracovala v Brně, že většina zákazníků bude z Brna. Teď zjišťuju, že je to přesně naopak. Na Vysočině mám mnohem větší pole působnosti. Je to dáno i menší konkurencí. A zvláště nabídku dojezdu do domu tady ženy využijí mnohem více. Domluví se tři nebo čtyři, udělají si dámský dýchánek u kafíčka, maminky s dětmi si vzájemně pohlídají své ratolesti a já je postupně obsloužím. Nemusí se zlobit s objednávkami, sháněním hlídání ani dojížděním. Já jsem velmi flexibilní a kromě neděle pracuji každý den až do večera.“