Že bývala Horácká galerie v Novém Městě na Moravě zámkem, to ví kde kdo. Ale že hned ve vedlejší obci Olešné stával kdysi také panský zámeček, o tom se už tolik nemluví.

K jeho vzniku došlo tak trochu náhodou, jak už to občas bývá. Vždyť Olešná, osada ležící v hlubokém údolí, nebyla nikdy žádným vznešeným šlechtickým sídlem. „Když v roce 1648 František Maxmilián Kratzer ze Schönsperku vdával dceru Johannu Františku za vysokého císařského důstojníka Wolfganga Ludvíka Hetzera z Aurachu, dal dceři věnem vesnici Olešnou a nechal jí tam vystavět zámek,“ vysvětluje vznik zámečku olešenský rodák a patriot Josef Dvořák.

Pro výběr tohoto místa měl František Maxmilián Kratzer své osobité důvody. Jednak měl dceru a zetě blízko a takříkajíc pěkně pod dohledem a pak také byla Olešná jednou z největších vesnic na Novoměstském panství a mladí manželé si nemohli stěžovat, že je otec vyhnal na místo, kde lišky dávají dobrou noc.

Zámeček byl vystavěn v místě, kde mohla kdysi stávat rychta, později tu stál statek Jana Janků. Traduje se také, že v této lokalitě byla původně tvrz. "To ale nikdo s jistotou nemůže tvrdit,“ doplňuje Josef Dvořák.

Panské sídlo bylo patrové a bylo vystavěno v barokním stylu. Nešlo sice nikterak o honosné a rozlehlé stavení, pro potřeby Johanny a Wolfganga ale zřejmě bohatě stačilo. Budova byla dlouhá 12 sáhů (22,80m) a 6 sáhů široká (11,40m). Byla tedy stejně dlouhá jako olešenský kostel, ale o 4m širší. Z polí bývalé rychty a dvou gruntů byl vytvořen panský dvůr.

Mladí manželé tu pravděpodobně žili šťastně a spokojeně, přestože o době jejich panování máme jen velmi málo zpráv. Jejich štěstí bylo korunováno narozením dcery Františky. Nic ale netrvá věčně.

Když Wolfgang Ludvík Hetzer z Aurachu zemřel, byl pochován v místním kostele před oltářem. Na náhrobním kameni byl vytesán latinský nápis, který by se dal přeložit asi takto: „Převznešeného a urozeného pána Wolfganga Ludvíka Hetzera z Aurachu, který sám sobě sestavil: Nejvyšší dříve velitel císařské stráže tělesné, zde v této hrobce pochován odpočívá. Ten, jenž kdysi hlaholil zbraní a nadšením přebdělým byl proti nepřátelům, zde bez ducha odpočívá. Tak náhle oči zhasnou a vše pomíjí, jedině v Bohu jest klid – vše ostatní marnost jest. Zemřel Léta Páně 1672 dne 3. prosince.“

„Náhrobní kámen majitele zámečku Wolfganga Ludvíka Hetzera je dnes už zakrytý novou mramorovou dlažbou. Nápis už byl těžko čitelný, byl hodně zašlapaný,“ říká olešenský patriot.

Smrtí Wolfganga Ludvíka Hetzera z Aurachu skončila zlatá éra zdejšího zámku. Vdova Johanna se roku 1676 podruhé vdala a jejím manželem se stal Zdeněk Václav Lev z Rožmitálu a Blatné, který se od té doby psal jako dědičný pán na Blansku a Olešnej. Po svých předcích bohužel zdědil pouze velké dluhy a tak po jeho smrti se Olešná vrátila zpět k Novoměstskému panství.

Zámek sice stále stál, ale pomalu pustl a chátral. Doba jeho největší slávy už byla dávno ta tam.„V roce 1731 byl pronajat židovi Jonáši Alexandrovi k vysekávání masa a to dolní část se světnicí, komorou a sklepem za třicet zlatých ročně. Roku 1732 byla sjednána smlouva s tesařem Antonínem Ryšánkem na opravu zpustlého zámku. Po opravě se pronajímalo horní a dolní patro za sjednanou cenu čtyřicet zlatých ročně,“ připomíná další osudy zámečku Josef Dvořák.

Když nařídila císařovna Marie Terezie číslování domů, dostalo panské sídlo v Olešné číslo jedna. V roce 1790 opuštěná budova podlehla plamenům. První patro bylo strženo a zachovalo se pouze přízemí, které bylo opět přeměněno na zemědělskou usedlost. Dnes je budova zcela přestavěna.

„Olešná sice měla zámek, ale skutečným panským sídlem byla jen třicet roků. Budova zámku ale ve své podobě existovala mnohem déle – sto čtyřicet let,“ shrnuje Josef Dvořák, který nakonec přidává ještě pověst, která k pravému panskému sídlu nerozlučně patří: „Dodnes se traduje, že ze sklepa zámku vedla tajná podzemní chodba „Na skale“ do hlubokého údolí olešenského potoka. Tudy bylo možné nepozorovaně uprchnout do blízkých lesů. Jako kluci jsme tuto chodbu často hledali, ale vždycky marně.“

Ale nakonec, kdo ví. Třeba jednou bude mít někdo štěstí a pověstnou tajnou chodbu najde. A možná i s nějakým pokladem. Vždyť co by to bylo za zámek, kdyby k němu nepatřila i truhla plná zlaťáků.

Zámek okolo roku 2000

Pozůstatky zámku v roce 2006