Velikonoční svátky vnímáme každý tak trochu po svém. Někdo v duchu křesťanských tradic, jiný jako dobu nového zplození, další coby příležitost k setkání, poučení, zábavě a návratu k tradicím.  

V Novém Městě na Moravě jsou svátky jara už několik let spjaty s „Velikonocemi v Horáckém muzeu“. Ani letos tomu nebude jinak. V pátek, 22. dubna, od deváté do šestnácté hodiny se tu můžete setkat hned s několika lidovými umělci, kteří dokážou vykouzlit tu nejpříjemnější velikonoční atmosféru.

A ani tentokrát nebude chybět Iva Jaklová z Chotěboře, jejíž kraslice jsou už pojmem a to nejen v Novém Městě na Moravě. Jen málokdo vynechá možnost podívat se na unikátní umělecká díla, které dovedou její šikovné ruce vytvořit. Iva Jaklová je prostě odbornicí nejen na kraslice, ale především na Velikonoce samotné.

V Horáckém muzeu vás neuvidíme poprvé, těšíte se na zdejší velikonoční akce?

„Na Velikonoce v Horáckém muzeu se pokaždé moc těším. Je to pro mě výjimečná akce. Velice pěkné prostory muzea ve spojení s tradičními lidovými řemesly a s milými lidmi vytvářejí příjemnou atmosféru této hezké akce.“

Je něco, co vás na nich v minulosti překvapilo nebo na co ráda vzpomínáte?

„Ráda vzpomínám na návštěvníky, kteří se do muzea pravidelně vracejí. Často si s lidmi, kteří přijdou k mému stolku a které zajímá, co dělám, povídám. O technikách zdobení vajíček, o nástrojích, které používám, o barvách,  vzorech apod. Když po roce opět přijdou, zdravíme se s úsměvem, jako když potkáte nějakého známého.“

Kolik technik zdobení vajec vlastně ovládáte?

„Už když jsem byla malá, tak jsme doma batikovali vajíčka v cibulových slupkách. Do punčoch jsme zavazovali vajíčka s lístky, které jsme našli na zahradě, a pak se vajíčka vařila v hrnci se slupkami. V cibuli vaříme vejce o Velikonocích dodnes, ale dneska už většinou tmavě hnědou skořápku zdobím vyškrabováním nebo na ně maluji bílým voskem. Vosk nanáším nejčastěji špendlíkovou hlavičkou, někdy drobným hřebíčkem, občas také používám takzvaný kotejš, což je malinké tiskátko z husího pera. Opravdu výjimečně sáhnu po stužce, což je tradiční nástroj, kterým se maluje voskem. Používá se hlavně v jiných oblastech, zdobí se s ní například krásné slovácké kraslice. Špendlíková hlavička, kterou používám nejvíce, umožňuje namalovat dva základní prvky – kapku a tečku. Z těchto dvou prvků se skládají všechny ornamenty. A ač by se zdálo, že možností výzdoby je tím pádem málo, opak je pravdou.

Vyfouknutá vajíčka, která jsou určená k dekoraci, zdobím převážně dvěma technikami. Tradiční voskovou batikou a také novodobou techniku, kdy do vajíček vyvrtávám vrtačkou dírky. Ornamenty složené z dírek pak dále dozdobuji bílým voskem, takže dírkovaná vajíčka připomínají bílou madeirovou výšivku. Do jednoho slepičího vajíčka vyvrtám okolo padesáti dírek, někdy i sedmdesát. Každé husí vajíčko pak zdobí několik set dírek.

Na bílé nebo obarvené skořápky také někdy maluji roztaveným bílým nebo barevným voskem – voskovkou. Nanesený vosk na vajíčku zůstává a vytváří pěkný plastický vzor. Tuto jednoduchou techniku lidé někdy nazývají voskovou batikou, ale o batiku ve skutečnosti nejde.

Tradiční vosková batika je o něco složitější, zato však voňavější. K malování vajíček se totiž používá včelí vosk, který po roztavení krásně voní po medu. Na bílé vajíčko se špendlíkem nanáší voskový vzor. Takto omalované vajíčko se pak obarví jen na nezakrytých místech, a když se pak vajíčko nahřeje nad plamínkem a setře se vosková rezerva, bílý ornament se ještě více rozzáří. Když chci dosáhnout vícebarevné kraslice, tak postupně vždy přikreslím další část ornamentu, obarvím v barvě (vždy v tmavší než byla předešlá), opět přimaluji část ornamentu, obarvím, přimaluji, obarvím… a nakonec všechen vosk setřu.

Vajíčka také zdobím leptáním, čímž vznikají takzvané „zelové“ kraslice neboli „zeláky“. Naše prababičky totiž k leptání používali vodu z kyselého zelí, odtud jejich název. Dá se použít i ocet nebo citrón, ale zelí nepřestalo fungovat ani dnes. Postup je podobný jako u voskové batiky. Na závěr se však zelák (ještě s voskem) ponoří do vody z kyselého zelí. Ta vyleptá barvu na místech nezakrytých voskem, vosk se odstraní teprve potom. Tím vznikne barevný ornament na světlém pozadí. Pozadí většinou není úplně bílé, má jakousi patinu, protože v pórech skořápky zůstanou zbytečky barvy.“

Kterou z vyjmenovaných technik máte nejraději?

„Nejraději mám tradiční voskovou batiku, protože včelí vosk při práci krásně voní.“

Co znamenají jednotlivé barvy velikonočních vajíček?

„Vejce bylo odnepaměti široce využíváno v magii. Lidé věděli, že vajíčko skrývá nový život a právě fakt, že z neživého vzniká živé, učinilo vejce symbolem zrození, naděje, ale i smrti. Vejce bylo obdařeno zvláštní mocí a k umocnění magického významu se pojila také symbolika barev. Pozitivně působily zejména červená, zelená a žlutá barva.

červená - zřejmě nejstarší a nejpoužívanější barva krve, ohně, zralého ovoce - tedy barva síly, života, lásky, ochrany

zelená  - barva přírody - tedy barva síly, vzrůstu, štěstí a prosperity

žlutá – barva včelího vosku, medu, zralého obilí, ovoce, zlata, tedy barva bohatství a blahobytu“

Co by na velikonočním stole nemělo chybět?

„Protože mám ráda sladké, tak mně hned napadne mazanec, bez kterého si velikonoční stůl opravdu představit nedovedu. K tradičním velikonočním pokrmům také patří velikonoční nádivka – u nás doma jí říkáme „hlavička“.“

Které tradice se pojí se svátky jara?

„Velikonoční svátky patří k vrcholům křesťanského církevního roku. Oslavy příchodu jara, slunce a tepla však mají mnohem starší tradici. Různé magické obřady směřující k naději na dobrý a úrodný rok byly tak zakořeněné, že se staly součástí rituálů křesťanských. Původ některých tradic (například vynášení smrti, očistné omývání vodou, předení ochranných velkopátečních nití nebo pondělní pomlazování či polévání vodou a podobně) můžeme najít právě v pohanských obřadech.“   

 Co pro vás osobně znamenají Velikonoce?

„Na Velikonoce se vždy moc těším, protože malování vajíček mi přináší velikou radost. Znamenají pro mě ovšem také hodně práce. Moje jaro se dělí na dvě období – „před Velikonocemi“ a „po Velikonocích“. Období „před Velikonocemi“ začíná někdy kolem Vánoc a naplňuje ho spousta drobných čárek a teček. Na „po Velikonocích“ se vždy velmi těším. Čím blíže k Velikonocům, tím více. Toto období není tak zajímavé. Mezi běžnými záležitostmi se občas jede do drůbežárny, občas do nějakého muzea. Potom si za parného letního dne roztáhnu slunečník na zahradě, nasadím si brýle… a nejdu se opalovat, ale pustím vrtačku a vrtám spoustu malých dírek do bílých slepičích skořápek.“

A jak u vás doma vypadá velikonoční pondělí?

„Červené pondělí trávím asi stejně jako většina ostatních. Je to pro mě den odpočinku a setkávání se s přáteli. No a každý hoch či chlap, který mi zajistí, že během příštího roku neuschnu a budu zdravá, dostane malované vajíčko.“

Iva Jaklová – původním povoláním učitelka na I. stupni ZŠ. Od dětství se zajímala o různé rukodělné techniky. Setkání s Hanou Doskočilovou z Českých Budějovic, členkou Asociace malířů kraslic ČR a držitelkou titulu „Malíř lidové umělecké tvorby“ probudilo její zájem o voskovou batiku. Během tříleté intenzivní spolupráce si osvojila tradiční techniku zdobení kraslic (voskovou batiku) i techniku děrování vajíček vrtačkou. Čistý oblý tvar skořápky jí učaroval natolik, že se zdobení kraslic od té doby stalo jejím velkým koníčkem i potěšením. Iva Jaklová je v současné době na mateřské dovolené. Přesto i nadále pracuje jako vedoucí dětského folklorního souboru a když má možnost, s nadšením zkouší různá lidová řemesla a techniky – předení vlny, tkaní, plstění, pletení košíků, ošatek, pletení ze slámy, práce s kukuřičným šustím, drátenictví, síťování, paličkování, tradiční lidové pečivo apod.