V roce 1881 měl hostinec v Rokytně pronajatý Čeněk Šín, pocházející z Kuklíku. A právě zde se jeho manželce Anně (rozené Brázdové z Kadova) 23. dubna narodil syn Otakar. Tehdy ještě nikdo netušil, že v obyčejné venkovské hospodě přišel na svět budoucí významný hudební teoretik a skladatel.
Rodina ale v Rokytně dlouho nezůstala. Když byl malému Otakarovi rok, přestěhovali se Šínovi do nedaleké Fryšavy, kde zakoupili hostinec. Matka Anna byla vždy veselá a usměvavá, naproti tomu byl hospodský Šín známý jako zamlklý morous. Jeho slovo však bylo v rodině zákonem, nikdo se nesnažil mu odporovat nebo protivit.
Fryšavská hospoda umožnila malému Otakarovi první setkání s hudbou. Když se tu v jeho čtyřech letech objevili dva flašinetáři, byl malý hošík doslova očarován. Znovu a znovu chtěl slyšet skladby, které kouzelné skřínky vyluzovaly. A když pak po čase přišli další potulní umělci a on poprvé v životě objevil živou hru na housle a na kytaru, jeho nadšení neznalo mezí.
Nadanému žáku se dostalo prvního hudebního vzdělání za vydatné podpory bývalého šlechtického vychovatele a pozdějšího lesníka Františka Duška. Téměř slepý vynikající muzikant začal pětiletého syna hostinského učit hře na housle. O rok později přidal učitel, který rozpoznal chlapcovo nevšední nadání, k houslím ještě piáno. Pod jeho vedením se malý Otakar seznamoval se základy hudby až do svých deseti let.
Pokračováním hudebních studií byla měšťanská škola v Novém Městě na Moravě. Za bdělého dozoru učitele Aloise Relicha se chlapec učil hře na housle a na klavír. Zvláštní houslový kurz, který jiní žáci studovali čtyři roky, zvládl Otakar Šín během jednoho měsíce.
Otec včas nevěřil v synovo úžasné nadání a tak mladý hudebník neskončil na konzervatoři, jak všichni očekávali, nýbrž na vyšší průmyslové škole v Brně. Otakara Šína ale lákala především hudba. Strojnické oddělení německé průmyslovky jej rozhodně nenadchlo a nakonec ve druhém ročníku, ke značné otcově nevoli, propadl.
Hudba mu ale ještě po nějaký čas souzena nebyla. Po neúspěchu v Brně se začal učit v Novém Městě na Moravě sládkem. Ani v této tvrdé učňovské době ale hraní na hudební nástroje nezanedbával, ba naopak. Ve městě v té době citelně chyběli muzikanti a tak mladý pivovarský učedník byl žádán a vítán na jakékoliv slavnosti, kde vždy ochotně usedal za klavír.
Vyučením se Otakar Šín rozloučil s rodnou Vysočinou a začal vařit pivo v Maffersdorfu u Liberce. Tamní pivovar jeho přítomností získal mimo jiné i skvělou kapelu, kterou nadšený hudebník sám založil.
Snad by Otakar Šín dál vařil pivo a po večerech a nocích vyhrával se svou pivovarnickou kapelou po zábavách. Osud ale rozhodl jinak. Poznání v podobě koncertu slavného pianisty a hudebního skladatele, kterým nebyl nikdo menší, než Leopold Godowsky, jej zasáhlo tak silně, že se rozhodl stát se stůj co stůj hudebníkem.
Rozjel se do Prahy a ve svých čtyřiadvaceti letech se nechal zapsat do prvního ročníku pražské konzervatoře. Varhanické a kompoziční oddělení konečně splnilo všechny jeho dávné sny a touhy.
Po třech letech studia absolvuje s vyznamenáním, a když sám, před zraky svého otce, řídí celý orchestr konzervatoře, je to pro něj skvělé vítězství. Začíná se konečně věnovat své dlouholeté zálibě a lásce na plný úvazek.
Učí hře na klavír a harmonii, stává se sbormistrem pěveckého spolku „Škroup“, mezitím se stihne oženit s Libuší Ichovou a konečně je v roce 1920 jmenován definitivním profesorem na státní konzervatoři hudby v Praze.
Na námět Julia Zeyera složil Otakar Šín dvě symfonické básně – Tillotáma a Král Menkara. Za nejznámější z jeho klavírních cyklů jsou považovány Jarní písně a Intimní nálady. Jeho tvorba byla ale mnohem významnější. Skladby pro housle a klavír, violoncello a klavír, smyčcový kvartet a další a další díla pocházejí z pera umělce, který se narodil v obyčejném hospodském pokoji v malé vesničce na Vysočině. Věnoval se ale i hudební teorii. Jeho Nauka o harmonii na základě melodie a rytmu, Nauka o kontrapunktu, imitaci a fuze a Všeobecná nauka o hudbě, které napsal díky dlouholetému systematickému studiu, jsou dodnes uznávány a ctěny.
Rok 1928 byl rokem velkého zadostiučinění. Otakar Šín byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění. Na svou rodnou Vysočinu ale slavný hudební skladatel nezapomněl. Vždycky se sem rád vracel, hlavně do Fryšavy, kde se stále cítil doma.
Otakar Šín zemřel v Praze 21. ledna 1943. K pražskému krematoriu se s ním přišli rozloučit všichni čeští skladatelé a významní hudebníci. Pobožnost pak byla zahájena smutečním pochodem Jaroslava Křičky. Popel hudebníkův je uložen na fryšavském hřbitově.
