Novoměstský horolezec a neúnavný dobrodruh Radek Jaroš se vydal na vrchol Lhotse, čtvrté nejvyšší hory světa.  

Odtud pravidelně zasílá fotografie, díky nimž můžeme pozorovat drsný vysokohorský svět jeho očima. Občas dá o sobě vědět i několika slovy: „Jak vypadá zelená barva? A teplo? Krása bude, jak se rozvalím ve svojí posteli po dvou měsících na ledu, sněhu, šutrech. Místo chlapa v péřový kombinéze uvidím děvče v mini a nahoře bez. Těším se, jak mě ty moje děcka budou dělat radost, zlobit a štvát.

Těším se na to, až každý ráno nebudu smrkat krev. Až nebudu kapesníky „prát“ v ruce tím že vydrolím zaschlou krev a hleny. Až si sednu na záchod a přečtu si noviny. Krásný bude, až si obuju sandále a nezadejchám se u toho, nebudu lapat po dechu. Těším se na kolo, na kajak, na skály na saunu a na pivo s chlapama. Dohadování se, dotýkání a milování s ženama – nebudem to otáčet! Jak vstanu, zajedu pro čerstvý pečivo a budu snídat v ranní rose na zahradě. Na přestavbu domu, která mě „díky“ PKS a Sanitecu čeká, na nový okna, koupelnu… Krásný bude, až můj denní akční rádius přesáhne trojúhelník stan, jídelna záchod, stan – xkrát,“ zní úryvek jeho zprávy z 10. května.

Radky Jaroše provází i tentokrát nepřízeň počasí. Sníh, vítr, sněhové vánice. A konečně 12. květen a s ním i nová zpráva: „Cesta na horu. Co napsat? Trochu si připadám jako Hobit a trochu jako kreten :-) Vždycky se dostanu nahoru v ten nejblbější čas! Navíc ještě sněhová bouře v den kdy jsem mazal z CII do CIII. Jestli před tím byl vrcholovej kuloár možná lezitelnej, tak po ní ne. Vítr fouká celou dobu od J, JZ a to znamená, že z celý stěny se sníh usadí v kuloáru. Takže nejde o žádnej technickej problém, kterej by člověk řešil a buď na něj má morál a nebo nemá. Jde o hrubou fyzickou sílu. A přiznám se, to jsem vzdal. Upřímně na to nemám, protlačit se 700 m do vejšky 8 500 m v hlubokým sněhu. Nehledě na to že v den, kdy by jsem se o vrchol pokoušel, tak samozřejmě foukal nejsilnější vítr posledního týdne!!! Mít tady alespoň jednoho, dva parťáky… Chlapi, scházíte mně!

Teď jsou karty rozdaný – mám CII a materiál na vrchol zahrabanej ve sněhu na místě CIV. 7 750 m. Doufám, že tam vydrží, ale nic jinýho než lidskej faktor by ho neměl ohrozit. Tak že postup BC – CII – CIV – vršek?! Pravda že první dva dny budu muset pokaždý dát víc než 1200 m. Ty první umím, ty druhý - bude to zákusek, hlavně ráno, ale snad… Nejsem ve vejšce poprvé.

I když je to zvláštní. V 7750m pod sněhem, jen tak v „šustákových“ pytlících zmačkaný leží věci ve kterých mám jít na vrchol! Pokud bude vše fungovat dle představ a plánu, v batohu budu mít jen jídlo na ten den, pití, kameru Canon Legria HF M41, Canon G12 ( nevím proč ty krámy tahám dva i s náhradníma bateriema…), péřový rukavice, náhradní brejle Rudy Project. Několik hřejících pytlíků, krémy na opalování a Labelo na rty. Na sobě budu mít jen vejškový boty Lowa 8000, dvě vrstvy Crafu ( jak na nohách, tak nahoře ), a pokud bude zima lehkou péřovku Yeti. A palčáky Mammut. Stejně tak Mammut úvazek. No a v tomhle budu ze sněhu vyhrabávat péřový kalhoty a bundu High Point – byl jsem v nich na všech svých osmách, doufám, že nebudou mokrý, to by byl průšvih. Protože jinak mám pod sněhem jenom lehounkej spacák Yeti, dvě karimatky – teda spíš jednu Alumatku a jednu nafukovačku Yate – nějakej dámskej model. Ne z důvodů barvy, ale rozměry – aby byla lehčí:-), dál tam mám jejich termosku, láhev Laken a vařič s jednou plynovou bombičku, jídlo na vrchol a na sestup a jestli se nepletu, poslední věc je stan Bibler. A ještě samozřejmě několik sněhových skob a vejvrtky do ledu na ukotvení. Nevím, jestli tam stan nenechám, uvidíme, kolik budu mít sil na sestup.

No teď v BC je problém se udržet a nevyrazit na horu, na horu! Mně se zdá nejlepší, když koukám na počasí, vrchol 18.5. Ale s kým jsem mluvil, plánujou vrchol 20, 21, 22…

Já pravděpodobně vyrazím 17 ráno. To znamená, že vrchol bych chtěl 19. Tou dobou by podle jedný předpovědi měl končit vichr ale pomalu zase začít sněžit. Snad se trefím přesně mezi…

Když jsem rušil CIII a chystal jsem se nahoru, najednou na mě někdo vola: “ Helo, Radek Jaroš – Czech?“. Konečně jsme se našli! Miloš Palacký se vracel ze svojeho pátýho pokusu o Everest. Otočil ho 50 m pod vrcholem!!! Den před naším setkáním. Právě ten den, kdy přišla ona již zmiňovaná nečekaná bouřka… Tak to už je pešek! 30 minut od snu… Ten den jsme moc nepokecali, on dojebanej spěchal dolu, já nadrženej nahoru. I když jsem stejně nakonec byl jako on večer v šest hodin v CII. Měli jsme dokonce stany 50 m od sebe, ale to jsme si řekli až včera u Plzně. Dnes je na řadě slivovice:-)

Ještě taky se mě podařilo, když jsem upevňoval věci v CIV najít starej fix. Tak jsem s ním chtěl svázat veškerej materiáli. Vyndal jsem nůž, lano se nechtělo nechat… a najednou to šlo! Bohužel ale až do stehna. Celou cestu dolu, několik hodin jsem cejtil jak mě teče krev po noze. I když to na vykrvácení nebylo, nešlo o příjemnej pocit. Neviděl jsem rozsah a nezdálo se mi, že mám krve na rozdávání. A trochu jsem se bál infekce, i když jsem věřil ve svůj silnej organismus:-) Je to dobrý!

Cestou dolu ještě dvě zajímavosti. U největší trhliny nad CI leželi dva šerpíci. Když jsem je míjel, jeden vyskočil : „Radek…!“ Čumím jak puk, bavím se tady občas s některýma, ale tohle bylo hodně osobní…?

Najednou mě dojde, že je komplet oblečenej v Hi-Tecu?! Dava!!! Náš kuchař z Cho Oyu a Shisha Pangmy. Úžasnej člověk. Potom jezdil s Martinem. A letos měl jet se Zdenálem a Márou. Ti neodletěli a on je tady… Pro mě dobrá zpráva, i když na poslední chvíli. Až půjdu nahoru do CII, poprvé nebudu ležet ve stanu a ze sněhu si nebudu vařit jako hlavní jídlo dne kudrnatou polívku, ale zajdu na jídlo za Davou! A vlastně když se budu vracet, můžu zajít ještě na večeři. A když už jsem se zmínil o Hi-Tecu. Jak já se těším, až se do něj obleču!!! Jako jeden z mých hlavních partnerů mě vybavuje na trek., na sport a volnej čas. A to znamená, že budu na cestě do KTM!

Druhou událostí byla obrovská ledová lavina, která totálně přerovnala ledopád CWM. V onom místě, kde jsem se bál, když nade mnou lítaly vrtulníky. Naštěstí spadla v noci a nikdo v ledopádu nebyl. Jo a hokejkám GRATULACE :-))) Radek“

A teď ještě slíbené foto: