Sedmdesátiletý Alois Bradáč přivezl do Žďáru nad Sázavou z Mistrovství Evropy veteránů v bězích mimo dráhu bronzovou medaili.

Alois Bradáč neabsolvoval podobný závod poprvé. Běh mu přirostl k srdci a je pro něj koníčkem, kterého se hned tak nemíní vzdát. „Místo žďárské pouti a sledování hokeje jsem se účastnil jako veterán mezinárodního závodu ve francouzském městě Thiunville-Yutz,“ podotýká s úsměvem.

Zajímavostí je, že na Mistrovství Evropy veteránů soutěží běžci už od pětatřiceti let. „Mě už je přes sedmdesát, tak soutěžím v docela výhodné kategorii. Když je někomu šedesát devět, tak je to špatné. Když je mu sedmdesát, tak je ve vyšší kategorii a je proti těm ostatním mladší a pak může lépe uspět,“ vysvětluje tajemství zdařilého závodu veterán.  

Běžecké závody veteránů se podle Aloise Bradáče od těch klasických trochu liší. Rozhodčí si tu například všímají i věcí, které by je jindy ani nenapadly sledovat: „Každý závodník běhá jinak, někdo se přikrčuje, jiný se šourá. To už není žádná elegance ani paráda. Záleží na tom, aby člověk běžel. Závodila s námi taky jedna Němka, která pochází z Česka. Byla to jediná žena v kategorii a tak si myslela, že dostane medaili. Ale nedostala nic. Na trati ji zastavili rozhodčí, že málo zvedá nohy. A odvedli ji pryč a byla diskvalifikována.“