21. srpna roku 1938 byl slavnostně položen základní kámen pro stavbu novoměstské nemocnice. Nemocnice, která je dodnes jediným útočištěm pacientů pro širokou spádovou oblast.

Výstavbu hned od počátku neprovázela právě nejšťastnější hvězda. Rok 1938 nebyl totiž rokem, který by přál budování. A proto také hned na podzim byla veškerá stavební činnost dočasně přerušena. Do konce roku 1940 se ale podařilo postavit hlavní a izolační pavilon, prosekturu a hospodářské budovy. Plán architekta Bedřicha Rozehnala pomalu dostával reálné obrysy.

V polovině listopadu 1940 byl zahájen ambulantní provoz a od 1. prosince si mohli první pacienti vyzkoušet také lůžkové oddělení. Nemocnice pomalu rostla, sílila a vyvíjela se. Prožívala vzestupy i pády a stejně jako jinde, i tady záleželo hlavně na lidech, kteří v ní pracovali. Ti jí drželi nad vodou, od jejich činnosti se odvíjela pověst nemocnice. Reakce pacientů jsou a vždy byly rozporuplné. Jedni ji vynášeli do nebes, druzí nesouhlasně vrtěli hlavou.

Připomeňme si alespoň některá období velké slávy novoměstské nemocnice. Tak například velmi zajímavá pro ni byla léta sedmdesátá. V této době zde totiž probíhal výzkum na poli experimentální chirurgie, což v obyčejných zdravotnických zařízeních nebývalo zrovna běžnou praxí. „Nejdříve si chirurgické oddělení ověřovalo možnost použití umělých cév k náhradě nemocných cév dolních končetin a poté pokračovalo v transplantacích střeva. Pozdější pokusy, které byly zaměřeny na transplantace ledvin u psů, přinesly povzbudivé výsledky,“ píše v Novoměstském zpravodaji v lednu 1978 průkopník tohoto výzkumu doc. MUDr. Miroslav Mann a pokračuje: „Více než 130 vědeckých pracovišť z celého světa navázalo spolupráci s naším oddělením a trvale se zajímá o naše výsledky: jsou to především Sovětský svaz, USA, Anglie, západoevropské státy, Japonsko, Austrálie a další.“ Dalo by se říct, že v udané době znala novoměstskou nemocnici v tom dobrém smyslu slova velká část světa.

„Pokud bychom měli mluvit o profesoru Mannovi, tak ten tehdy do Nového Města na Moravě nastoupil jako mladý doktor. Pocházel z Tišnova a absolvoval fakultu v Brně, ale prakticky celý svůj pracovně aktivní život prožil v novoměstské nemocnici. Byl to chirurg a to velice dobrý chirurg. Byl velice přísný a na jeho oddělení býval také největší pořádek. A svému řemeslu dokonale rozuměl,“ začíná vzpomínat Miroslav Böhm, dlouholetý pracovník ředitelství OÚNZ.

Jak se vlastně dostal doc. MUDr. Mann k výzkumu?

„Byla to v podstatě jeho habilitační práce, získal titul profesora, zabýval se výměnou žil a šlach v nohou. V nemocnici zřídil výzkumné pracoviště, které bylo postaveno v akci „Z“. U tohoto pracoviště byl vybudován psinec pro laboratorní psy, na kterých byly prováděny operace. Předpokládalo se, že pokud budou operace úspěšné, mohou pomoci mnohým nemocným. Byla to tehdy jeho osobní iniciativa. Kromě výzkumu vydával i odborné publikace. Profesor Mann byl ve svém oboru velmi iniciativní, dokonce dosáhl toho, že bylo poblíž nemocnice postaveno i zázemí pro lékaře, kteří by se na výzkumu chtěli podílet. Jeden čas tu na jeho pozvání hostovali i dva lékaři z Afriky. Je škoda, že se v něčem takovém nepokračovalo.“

Doc. MUDr. Mann byl určitě velkou osobností novoměstské nemocnice, vzpomínáte si i na některou další?

„Tam byla řada dobrých lékařů. Byla to vlastně taková líheň skvělých lékařů, kteří ale postupem času dosáhli na zajímavější místa a vyšší funkce v rámci České republiky a možná i v zahraničí. Ale prvním primářem, který byl osobností, byl doktor Pospíšilík, vynikající lékař. Potom primář Dolínek, který vedl spoustu let ženské a porodní oddělení. Ten byl velice oblíben i přes své trochu drsnější chování. Každé pacientce zásadně tykal, ať byla mladá nebo stará. Byla s ním legrace. A pak přímo v kolektivu profesora Manna pracoval nějaký doktor Linka. Ten se specializoval na popáleniny a byl také velice dobrý. A tak by se dalo jmenovat mnoho lékařů, kteří drželi dobré jméno novoměstské

nemocnice.“

Myslíte si, že i dnes má novoměstská nemocnice nějakého lékaře, který se vymyká průměrnosti?

„Pokud mluvíme o oboru chirurgie, tak to je MUDr. Šustáček, který se taky dá nazvat osobností novoměstské nemocnice. Ale už je také v důchodovém věku. A po něm nastoupil MUDr. Maleček, který je taky skvělý.“

Jaký je váš současný názor na novoměstskou nemocnici?

„Pokud to beru z pohledu pacienta, který byl léčen v Novém Městě na Moravě i v Brně, tak novoměstská nemocnice má pořád dobré jméno. A má ještě něco navíc. Novoměstští byli vždycky vychováváni k tomu, aby svou nemocnici pořád zvelebovali. Za čtyřicet let, co jsem pracoval jako vedoucí technického oddělení a pak ve funkci náměstka OÚNZ, to bylo zařízení, kde se každý rok něco stavělo. V rámci okresu pod nás spadalo jedenáct podobných zdravotnických zařízení, včetně pěti poliklinik. A co do budování, měla novoměstská nemocnice vždycky navrch.  A nejen v areálu nemocnice. Co dva roky se naproti například postavila nová bytová jednotka. Proto tam teď stojí celé sídliště – osmašedesát bytů. Díky tomu jsme mohli nabízet byty doktorům, sestrám i technikům.“

Není to škoda, že dnes už nemocnice byty lékařům nabídnout nemůže?

„To je. Situace se trochu změnila, protože byty převzal nejdříve krajský úřad a posléze město a byty se postupně rozprodávají.“

Nemocnice se naštěstí nerozprodává, ale zatím přistavuje. Myslíte si, že má pořád co přistavovat?

„Původní projekt zpracoval brněnský architekt Bedřich Rozehnal, který navrhoval převážně zdravotnická zařízení. Dříve jsme s ním všechny přístavby konzultovali. Největší investice, která se v nemocnici dokončila v roce 1989, byla gynekologicko-porodnický pavilon s devadesáti lůžky. Ve své době byl považován za velmi moderní stavbu. Samozřejmě, že za uplynulých třicet let tam došlo k dalším změnám. Když nastoupil do vedení nemocnice MUDr. Kadlec, kterého já osobně považuji za nejlepšího manažera, tak se začala přebudovávat prakticky celá nemocnice. Začalo se rekonstrukcí stravovacího zařízení a chirurgie, pokračovalo se přestavbou infekčního oddělení, transfuzního oddělení, centrální laboratoře… Všechno to na sebe nabírá i rozvody tepla, vody a elektriky a úpravu terénu a komunikací. V nemocnici jsou to velké položky. Poslední investicí je zatím rekonstrukce interního pavilonu. Co bude dál, to si teď netroufnu předvídat.“ 

Vraťme se ale ještě k počátkům nemocnice. Proč vlastně byla postavena v Novém Městě na Moravě a ne ve Žďáru nad Sázavou?

Protože asi devadesát let existoval okres Nové Město na Moravě, který byl větší, než je celé území dnešního žďárského okresu. A samozřejmě, když měli hlavní slovo Novoměšťáci, tak se tady začala budovat nemocnice a to doslova na drnu. Nemocnice se začala budovat pro okres Nové Město na Moravě. Nejdříve se postavila chirurgická budova, která byla menší než dnes. A pak interna. V chirurgickém pavilonu bylo i ženské a dětské oddělení. Zajímavostí je, že v době války sloužil chirurgický pavilon jako ubytovna Hitlerjugend – Hitlerovy mládeže. Ale to samé bylo na Buchtově kopci, kde byla postavena tuberkulózní léčebna. Když se pak v roce 1948 ustanovil okres Žďár nad Sázavou, tak měli Žďáráci samozřejmě zájem postavit si také nemocnici. Ale Nové Město si tu svou nemocnici uhájilo. Jednak byla dobrá a pak by se na druhou nemocnici, která by měla být postavena v téměř těsné blízkosti, nesehnaly peníze. Takže je to tady jediná nemocnice a na dlouhá léta i bude. I když se situace přece jen trochu změnila, protože byla vybudována nemocnice na Mostišti. Nejdříve to byla léčebna dlouhodobě nemocných a porodnice a nyní už získala statut nemocnice. Ale ta je soukromá. Jediná státní nemocnice pro Novoměstsko, Žďársko, Bystřicko, Velkomeziříčsko a Bítešsko je ta naše – v Novém Městě na Moravě.“

Výzkumné pracoviště, kde bývaly laboratoře, operační sály, knihovna a společenské místnosti.