Malá oslava dvou set jedna let svatojánské kapličky v jedné z částí Nového Města na Moravě zvané Zasranec se ani letos neobešla bez skvělých bramborových placek.  

Slavnost proběhla tentokrát v trochu komornějším duchu, možná za to mohlo i sobotní uplakané počasí. Přesto se na Zasranci u kapličky sv. Jana Nepomuckého sešlo poměrně hodně příznivců a nadšenců, kteří si, stejně jako vloni, nedali ujít unikátní pohoštění.

Zasranecké placky, které jinde znají jako bramborové nebo jako takzvané pekáče, vznikaly celé tři dny: „První den musíme uvařit velký hrnec brambor. Druhý den se uvařené brambory oloupou a nastrouhají, smíchá se to s vajíčky, polohrubou moukou a solí a tence se vyválí placky. Ty se pak smaží na tálech na kachlových kamnech. Správné placky se smaží přímo na plotně. Když je placka tak akorát, tak se potře máslem a vloží do velkého hrnce k ostatním. Třetí den se placky ohřejí a pomažou povidlím nebo česnekem. Vloni jsme je měli i s medem, ale letos zdroj vyschl,“ popisuje složitou přípravu výborného občerstvení Blanka Hubáčková.

Zasranecké placky by se v menším množství mohly stihnout i za jeden jediný den, ale když jde o takovou událost, jako je oslava svatojánské kapličky, musí být příprava velmi pečlivá: „Za jeden den bychom to nestihli. A navíc se při tom každý večer velmi dobře bavíme. Dělají se placky, pečou brambory v troubě, maso, sejdou se kamarádi a je veselo,“ říká Blanka Hubáčková a dodává: „Hlavně ten druhý den to ale zase bývá opravdu fofr, protože placky se rády připékají. V kuchyni to vypadá jako v mlýnici, mouka se musí neustále smetat z plotny, jinak se přepaluje.“ Kolik placek se vlastně při oslavě sní, to zatím nikdo nespočítal. Je jich každopádně hodně, na každého vyjde, všichni si mohou i několikrát přidat.

Ani zachmuřené nebe a vytrvalý déšť nemohly zasraneckým letos zkazit náladu. U kapličky zavzpomínali na život sv. Jana Nepomuckého, kterému je kaplička zasvěcena. Mírně se pozastavili nad skutečností, že je sice znám jeho otec, o matce se ale nikde žádná zmínka neobjevuje, snad jedině to, že se předpokládá, že byla Češka, protože Jan uměl dobře česky. Řečníci se střídali, informací přibývalo a s nimi i úsměvů a dobré nálady.

Vloni bylo součástí oslavy svatojánské kapličky její žehnání děkanem římskokatolické církve Janem Daňkem, letos byla, díky vytrvalému dešti, žehnána přímo vodou z nebes. Druhý ročník nově založené tradice proběhl tentokrát ve znamení postupného zvelebování kapličky. „Nově natřená brána, barevný interiér, přibyla modrá kopule s hvězdami,“ vypočítává jeden z organizátorů oslavy Petr Hubáček, který nezapomněl poděkovat všem, kteří se na zvelebení kapličky pravidelně podílejí. „Je velice chvályhodné, že kaplička je chloubou všech obyvatel naší krásné ulice. Má velkou šanci se dostat do povědomí občanů našeho města a časem sem povede trasa návštěvníků srdce Vysočiny,“ doufá organizátor.