Jan Svoboda, malíř z Radňovic, se netají tím, že mění názory, což souvisí s jeho neustálým vyvíjením se. Absolvoval už období figurální, velkoformátové, období Svobodovské hnusoby a další.  

První otázka se tedy přímo nabízí. Quo vadis Jane Svobodo?

„To je to, co nevím. A jsem rád, že to nevím, protože to by pak přestala být sranda. Prostě je to tak, že jednoho dne jsem měl rozdělanou nějakou figuru, tuším nějakého psa, a v polovině obrazu jsem to odložil. A od té doby jsem neudělal už jedinou figuru. Moje tvorba se změnila skokem, úplně náhle. I barevnost se změnila a to na velmi světlou. Směrem ke značnému zjednodušení všeho, co na plátně je, až po to, že už tam skoro nic není.“

Takže by se dalo říct, že nyní máte období jednoduchosti?

„Je období jednoduchosti. Ale nemůžu říct, že už mám za sebou například figurální období. Třeba mě čeká další. To zatím nevím. Nechávám se překvapit, co na mne dalšího přijde. Teď mě to baví takhle. To je vždycky moje jediné hledisko – dělám to, co mě baví.“

Ale začal jste i malovat pro děti.

„To je tak, že mi pořád chodí nějaké nápady z dřívějšího období. Tak jsem se rozhodl, že to zkusím transformovat takto. Že ty věci budou ještě více prvoplánové, trošičku barevné. Taky mi zbyla spousta barev, které teď už nepoužívám. A protože jsem starý lakomec tak jsem se rozhodl, že udělám tady ty dětské věci. Ty mě taky baví, ale těch dělám míň. Jen sem tam. Nejvíc mě baví věci bledé, těch je taky většina. Těma se taky prezentuju. Dětské obrazy ani nikde jinde než tady v ateliéru nevystavuju. Nikam do galerií nejdou a prodávají se jenom tady.“

A nezačal jste je malovat třeba proto, že jste věkem začal dětinštět?

„Na to snad nebudu ani odpovídat.“

Dobře, přejděme tedy raději k vašemu bledému období. Znamená to, že nepoužíváte kromě bílé vůbec žádné barvy?

„Není pravda, že bych barvy nepoužíval, používám je, ale používám jich míň. Je to o tom, že jsem v podstatě na diváky přísnější. Na mých obrazech už nejsou žádné berličky, o které by se lidé mohli opřít, ať už tvarů nebo barev. Divák musí za mnou. Buďto odmítne a dál nejde nebo musí až do hloubky obrazu. Zkoumat, co vlastně pod tím „ničím“ na plátně je.“

Jaká je odezva z řad vašeho publika?

„Odezva je taková, že spousta lidí ode mne odešla. Ale na druhé straně zase spousta lidí přišla. Lidé si zvykají. Někteří si dali jakousi pauzu, a když nakonec pochopili, že už fakt nebudu dělat to, co dříve, tak si dali tu práci a zamysleli se nad těmito novými věcmi. A jdou touto cestou se mnou.“

Se změnou názorů tedy měníte i některé publikum?

„Je to tak. Publikum se obměňuje. Některé to už nezajímá, jiní přicházejí, někteří si zvykají.“

Čím se kromě barev ještě liší vaše tvorba pro děti?

„Jenom tím, že jim nabídnu konkrétnější tvar. Nic dalšího v tom není. Není v tom ani žádné podbízení, žádný polopatický, ilustrativní přístup. Je to zase jakási poetika, akorát trochu posunutá pro dětské publikum. Ale stejně si myslím, že to lidé kupují pro sebe, že mi lžou, že to mají pro děti.“

A ještě poslední otázka. Kde a kdy se s vámi budou v nejbližší době vaši příznivci setkat?

„Teď budu mít sérii výstav až na podzim. Budou tři – ve Frýdku Místku, v Pršticích u Brna a v Uherském Brodě.“