Stalo se již tradicí, že prázdninová Fryšava pod Žákovou horou je nedílně spojena se jmény malířky Heleny Puchýřové a keramičky Ladislavy Břečkové.  

I letos byla jejich společná výstava zahájena vystoupením umělců zvučných jmen. Tenoristu Břetislava Vojkůvku na klavír doprovodila Giovanna Spáčilová. A ke slovu nebo lépe řečeno ke zpěvu se nakonec dostali i všichni přítomní, když je pěvec na závěr vystoupení vyzval, aby poslední píseň zazpívali spolu s ním.

Helenu Puchýřovou několika slovy představila spisovatelka Věra Rudolfová, která je její dlouholetou obdivovatelkou. Mimo jiné připomněla, že kromě krajinomalby se malířka zabývá i zátiším: „Vybírá si především klasické květiny – růže, kosatce, slunečnice, jiřiny. Ale také kvítka prostá. Kopretiny nebo pomněnky. Na plátno převádí jejich podobu s ženskou něžností a barevnou vyrovnaností. Ale věrna zůstává především krajině, kterou zná od dětství.“

Na vernisáži tentokrát nechyběla ani téměř devadesátiletá maminka malířky, Marie Puchýřová, která přiznala, že je sice velkým kritikem, ale dceřiny obrázky se jí opravdu líbí: „Má je krásné, obdivuji ji. Po mě to nemá, talent zdědila po manželovi. Má velký cit pro krásu krajiny. Když jedeme na chalupu na Rokytno, tak často zpomalí a dívá se. A když dojedeme, sedne ke stojanu a začne malovat. Má neuvěřitelnou paměť. Když ji za něco kritizuju, tak se nezlobí. Vysvětluje mi svůj záměr. Často říkám, že její obrazy zrají. Někdy se mi moc nelíbí, ale pak přijdu a chytne mě to.“

Tatínek Heleny Puchýřové – Bohumil Puchýř - byl významným malířem Vysočiny. A dcera dědičné geny rozhodně nezapře. „Ona chodí na místa, kde chodila s tatínkem, má Vysočinu v krvi. Já jsem kreslit neuměla, i když moje prababička byla Zrzavá z Okrouhlice, takže i já mám v sobě malířské geny. Helenka to asi zdědila z obou stran, z obou stran zdědila jen to dobré,“ chválí malířku maminka Marie.

Obrazy Heleny Puchýřové jsou příjemným pohlazením na duši. Některé z nich v parných dnech příjemně ochladí dokonalou zimní atmosférou, jiné navodí dojem nadcházejícího jara nebo nádherně barevného podzimu. To vše je na fryšavské výstavě navíc doplněno něžnou keramikou Ladislavy Břečkové. „Vždycky jsem měla ráda pohádky a vyprávěnky, a znovu a znovu se ve své keramice vracím také ke svému mládí,“ přiznala se osmdesátiletá autorka keramických postaviček a zvířátek a skromně dodala: „Snažím se, na žádné velké umění to není, ale lidé mají rádi milé postavičky ze starých dob.“

Výstava potrvá do 28. 8. a přístupná je denně v době od 10.30 do 16.30.