Už potřetí se v Rokytně setkali harmonikáři a heligonkáři z celé republiky. Obliba těchto nástrojů se projevila i nevšedním množstvím nadšených posluchačů.

Výcvikové středisko rokytenských hasičů zvané Obůrka tentokrát praskalo ve švech. Téměř čtyři stovky návštěvníků si tu užívaly od druhé hodiny odpolední až do samého večera. „Dnes se zúčastnilo třicet dva harmonikářů. Nejmladší, Miroslav Popelka z Chlumětína, má třináct let a druhý nejmladší, David Kopáček ze Sezimova Ústí, je patnáctiletý. Ten je tady shodou okolností na prázdninách, a jelikož tady byl už vloni a moc se mu tu líbilo, tak nevynechal ani tentokrát. Nejstarším účastníkem je Josef Břenek z Bolešína, má osmdesát tři roků,“ představuje rokytenské NEJ harmonikář Robert Trčka, který nejenže sám vystupuje, ale navíc se spolu s místními dobrovolnými hasiči podílí na organizaci celé akce.

Nejmladší účastníci Rokytenské harmoniky měli u dřívější generace harmonikářů a heligonkářů nečekaný ohlas. Zvláště na Davida Kopáčka pěli jeho starší kolegové doslova pochvalné ovace. „Má velké ambice na to, že nás tu všechny, jak tu jsme, za rok za dva vyplatí. Je velmi dobrý, má to v krvi. Jednou to bude Pan muzikant,“ netají se nadšením nad mladým talentem zkušený heligonkář Vladimír Zítka z Rozsoch.

Patnáctiletý David Kopáček ze Sezimova Ústí začal koketovat s harmonikou teprve před dvěma lety. Byla to láska na první pohled. „Líbí se mi takové ty, já tomu říkám měchové kreace. To, jak se dá různě kroutit s měchem. Chtěl bych se po vychození základky dostat s harmonikou na konzervatoř,“ vyznává se ze své náklonnosti mladičký harmonikář a dodává: „ Mám doma celkem devět harmonik. Taky ruskou Vjatku, je to malinká harmonika. Nejraději hraju Cirkus Renz, protože je to takové rychlé. Je to trochu záběr na knoflíky, ale já to mám rád.“

David Kopáček publikum překvapil i výběrem svého repertoáru. Mezi jinými skladbami tu zazněla také dříve chronicky známá Kaťuša. „Táta zpívává občas Kaťušu a on to umí s takovým tím jadrným ruským přízvukem. On se to učil ve škole a já jsem se to pak naučil na heligonku,“ vysvětluje znalost skladby, kterou jeho generace už rozhodně nepamatuje, nadějný muzikant.

Na oblibě Rokytenské harmoniky má velký podíl i moderátor a skvělý imitátor Vlasty Buriana Pavel Kopecký ze Sezemic, který rovněž nešetřil slovy chvály: „Jsem tady potřetí a je to určitě nejvydařenější setkání harmonikářů, které jsme tu zažili. Je nádherné počasí, lidi jsou úžasní a je vidět, že umělci, co tu vystupují, mají úspěch, přestože jsou to amatéři, kteří to dělají zadarmo. Ale o to je to hezčí. Jen mě trochu zklamalo, že někteří harmonikáři hrají na každém setkání jedny a ty samé písničky, některé nic moc. Říkám jim pořád, že je sto padesát tisíc nádherných českých písniček. Češi mají nejhezčí holky na světě, nejhezčí fóry na světě a nejhezčí písničky. Proto mě mrzí, že harmonikáři se nedokážou naučit nějakou jinou českou písničku. Na druhou stranu musím říct, že mě tentokrát překvapil mladý harmonikář, ten byl dokonalý, je to určitě velký talent. A pak mě taky překvapila stará parta - Dana se Štefanem, kteří zahráli to, co se tady ještě nikdy nehrálo. To bylo výborné.“