Verše, čísla a toulavé boty

Verše, čísla a toulavé boty

Dalo by se říci, že matematika, poezie a turistika nemají žádného společného jmenovatele. Ale opak je pravdou.  

Petr Vejrosta z Nedvědice dokázal tyto na první pohled neslučitelné prvky spojit. Je učitelem matematiky, vydal básnickou sbírku s něžným názvem Sedmikráska a navíc je nadšeným turistou.

 

Dokážete zveršovat matematickou úlohu?

 

To jsem ještě nezkoušel, ale asi by to velký problém nebyl. Mám matematickou pohádku O dědu Vševědovi a kouzelné rybě. A nedávno jsem napsal tyto verše:

Nejvyšší patro

Matematika

Je

Nejvyšší patro poezie

Pak

Už jen

V nebi

Pythagoras, Euler a Einstein

Hledají řešení

Soustavy rovnic

Hádají se při tom

Velice

A potěšeni

Shodou

Objevují další

A

Další

Životní moudra

A

Recitují je

Nám pozůstalým

 

 

 

Který předmět kromě matematiky učíte?

Moje předměty jsou matematika a chemie, ale chemii jsem skoro nikdy neučil. Jinak jsem učil téměř všechno. Nevím, jestli dobře, ale rád. Když jsem začínal v Bystřici na učilišti, tak mi tehdejší ředitel řekl. „Budeš učit matematiku a chemii, ale také oděvní materiály.“ A já na to „ale co to je?“ No a ředitel jen mávl rukou se slovy „tvůj otec je textilák, tak si to zjisti“. Tak jsem došel domů a začal studovat len, bavlnu, hedvábí, vazbu plátnovou, keprovou, atlasovou, jak se pozná, že je to bavlna, jak se která tkanina jmenuje… A časem jsem zjistil, že to mám rád, že to doslova hltám a nakonec jsem tento předmět učil devět let.

 

Kde všude jste učil?

Devět let na Středním odborném učilišti v Bystřici nad Pernštejnem, pak od roku 1984 jsem působil v Nedvědici jako učitel, 1990 – 2004 jako ředitel a teď zase učím.

 

Kolik kilometrů ročně nachodíte?

Okolo dvou tisíc. Ale jsou i roky slabší.

 
 

 

Jste organizátorem turistického pochodu nazvaného "Za krásami okolí Nedvědice"...

To už je vlastně třetí název. Nejdříve to byla "Nedvědická padesátka, pětadvacítka a patnáctka" pak jsme to změnili na "Za krásami okolí Svratky". Měl jsem na mysli řeku a okolí řeky Svratky, ale leckomu se to pletlo s městem Svratkou. Tak jsme pochod přejmenovali na nynější název, který už se nikomu neplete, a proto už to asi tak zůstane.

 

Předpokládám, že ani letos nevynecháte.

Na letošek už je naplánovaný na 26. duben. Je to už třicátý pátý ročník. Já osobně v termínu pochodu jako organizátor nejdu, ale všechny trasy dobře znám a většinu jsem sám nebo s kamarády prošel. Ani jeden ročník jsem nevynechal.

 
 

 

Chodíte za každého počasí?

Ano a vždycky přijde poměrně dost lidí. Většinou okolo pěti set, když je hodně škaredě, tak méně. A třeba vloni jich zase přišlo přes osm set. Ale to byl výjimečný ročník. Budeme čekat, jak to bude vypadat letos.

 

Jste členem Klubu českých turistů, kam všude se český turista dostane?

V podstatě kamkoliv. Letos například organizujeme výpravu do Skandinávie. Často cestujeme do italských Alp, na Slovensko. Tam jezdíme obzvlášť rádi a třeba i dvakrát za rok. Vysoké i Nízké Tatry, Súľovské skály, Bílé Karpaty, Dolomity, Malá Fatra ...

 

Jaká nejzajímavější místa jste navštívil?

Snad nejvíc se mi líbí Slovensko. Dolomity, Korsika, Malá Fatra, nádherné jsou i Súľovské skály.

 
 

 

A v České republice?

Nejraději jsem asi doma, na Vysočině. Ale zamiloval jsem si i Králický Sněžník. Neumím říct proč, ale zamilování se přece nezdůvodňuje, že? Byl jsem tam poprvé se školním výletem před třemi lety, pak jsem tam šel pěšky z Nedvědice a do třetice jsem do těchto míst vedl autobusovou výpravu. A letos se tam chystáme znovu.

 

Čím vás ta krajina tak přitahuje?

Je to trochu zapomenuté pohoří. Z jedné strany má Jeseníky a ze strany druhé Orlické hory. Je to něco mezi. Orlické hory jsou svým charakterem blíž Vysočině a Jeseníky už jsou větší hory. Králický Sněžník je spíš vrchol typu Jeseníků.

 

Vypadá to, že máte raději kopečky. Co roviny?

Roviny opravdu moc ne. Vloni jsem šel z Nedvědice na Říp. Když jsem šel Vysočinou, tak to bylo fajn, na Říp to bylo taky příjemné, ale okolí Kolína bylo na mne moc rovné. Nebylo to ono. A navíc tam ani nebyl les! Chyběly mi nejen kopečky, ale i lesy.

 

Celý svůj život jste prožil v Nedvědici. Kdybyste se měl někam přestěhovat, kam by to bylo?

Na Slovensko. Tam to mám opravdu rád.

 

Kousek od Pernštejna se nachází vyhlídka nazvaná Maria Laube nebo také Mařenčino loubí. Klub českých turistů se o toto místo stará a navíc tu má i „pamětní knihu“, o kterou se prý staráte.

Musí to říct od začátku, ten byl velice optimistický, ale konec je smutný. Když byla vyhlídka v roce 2000 opravena, tak mne napadlo, že by se zde mohl umístit sešit, do kterého by každý příchozí zapsal své dojmy. Nějakou dobu to fungovalo. Já jsem se tam chodil každých čtrnáct dní, někdy i častěji dívat. Jenomže se stalo, že když už byl první sešit skoro popsaný, tak se ztratil. To jsem nesl velice těžko, nicméně jsem se nakonec přesvědčil, že tam dám druhý.

Pak několik sešitů zůstalo, ale teď, tak poslední dva roky, si to někdo opravdu vychutnával, každých čtrnáct dní je sešit buď shozený nebo popálený nebo potrhaný. Nejdříve jsem nosil pořád další a další, ale nakonec jsem se rozhodl, že už je tam dávat nebudu. Někdo se prostě vytrvale soustředí na to, aby sešity ničil.

Nicméně na toto zůstane trvalá vzpomínka na internetu, neboť se mi nabídl kamarád Marek Klusák, že by založil webovou stránku a já jsem sem přepsal devadesát procent zápisů z „pamětních knih Mařenčina loubí“. Na vyhlídku se samozřejmě dá chodit pořád, ale sešit už tam není.

 

Berete na turistické pochody i své žáky?

Já jsem v roce 1971 založil v Nedvědici dětský turistický oddíl. Zhruba jednou za dva týdny děláme pro děti sobotní turistické vycházky. Časem se to dostalo do širšího povědomí, takže dnes připravujeme výlety nejen pro děti. Možná už i více pro dospělé, než pro děti.

 

Je zajímavější chodit s dětmi nebo s dospělými?

Jak kdy. Někdy s dětmi, jindy s dospělými, kouzlo má i chodit sám. Pro děti připravujeme o prázdninách týdenní putování, během roku výlety na sobotní dopoledne. A jednou za čas děláme třeba večerní výlet. Záleží na tom, jaká je skladba dětí. Dělali jsme pro ně mnohem víc akcí, ale teď je dětí trochu míň, tak nemáme takovou motivaci. Na každé putování bereme ty, kteří s námi chodí celý rok.

I s dospělými se chodí skvěle. Hlavně proto, že už máme vytvořenou jakousi nesourodou skupinu (tím je myšleno značné věkové rozpětí a také různé bydliště), ve které jsou všichni tak nějak vnitřně spřízněni zájmem o turistiku. Funguje zde dochvilnost i ohleduplnost.

 

Podle některých lidí baví dnešní děti jen počítač a televize. Jak se na to díváte vy?

Něco na tom bude, protože dětí, které se do turistického oddílu hlásí, opravdu ubývá. V průběhu roku jsme i několik dětí oslovili a nabídli jim tuto možnost a odpověď byla kupodivu u všech stejná – „ale já přece nebudu v sobotu vstávat v sedm!“.

Už delší dobu pozoruji, a to nejen u dětí, tento posun. Nevadí jim chodit spát po půlnoci a pak prospat téměř celé dopoledne. Je to ztracený čas. Životní styl se prostě mění a nemám pocit, že k lepšímu.

 

Jaké další aktivity má nedvědický turistický oddíl?

Máme tři značkaře, kteří obnovují turistické značky. Je to jedna z nejlépe organizovaných činností. Každá cesta, která je turisticky značená, se musí jednou za tři roky skutečně projít a značení obnovit. Značkaři dostanou na rok příkaz, co mají projít a přeznačit. Vyfasují barvy a štěteček a vyrazí do terénu. Snadné to není mimo jiné proto, že vše závisí na počasí – musí být sucho, správná teplota. Navíc nemůže vyrazit hned naostro, nejdříve si musí trasu oboustranně projít, pak si to připravit, počkat si na počasí a pak teprve značit.

 
 

 

Máte v tomto směru nějaké problémy s majiteli nemovitostí? Třeba že si nepřejí, abyste jim čmárali po plotě a podobně?

I to se stává. Ale máme i opačné zkušenosti. Například se stalo, že si paní velice pochvalovala, jak jí značkař vylepšil rýnu, že na ní bude mít ještě jinou barvičku. Jindy se zase stalo, že značkař vyznačil celou trasu, a když ji znovu procházel, tak zjistil, že mezitím byl vykácen les a všechna jeho práce byla k ničemu. Takže musel začít nanovo.

 

Navrhujete i nové turistické stezky?

U nás je ta síť poměrně bohatá, takže nové ne, ale občas navrhneme nějaké přeložení. Snažíme se, aby to nějaký pozitivní vývoj mělo.

 

Chodíte i v zimě?

To ano, i když je moc sněhu. Vycházky si ujít nenecháme.

 

A co zajímavého chystáte letos?

Já už pět let dělávám jednu až dvě delší sólové cesty za rok. A letos mám v plánu dojít pěšky z Nedvědice na Lysou horu, nejvyšší vrchol Beskyd. Tam jsem ještě nebyl.

 

A my přejeme ŠŤASTNOU CESTU!