Svět očima historika

Svět očima historika

Vysočina „Historikové předvídají minulost“ říká klasik a nezbývá, než s ním souhlasit. Ten, kdo se snaží proniknout mlhou dějin má jen málokdy k ruce dokonalé nástroje, díky nimž by mohl s jistotou říci „tak se to stalo“. 

Práce historika je zdlouhavá a namáhavá. S mravenčí pílí sbírá zrníčka poznatků, aby z nich vystavěl svou vlastní teorii o tom, jak žili naši předkové. A čím hlouběji se snaží proniknout, tím je to těžší a těžší.

 
 

 

Starších písemných památek máme poskrovnu a kromě toho jen málokterý kronikář psal natolik objektivně, aby jeho slova mohla být brána za bernou minci. Tak nezbývá, než odejít z uzavřených prostor archivů a vydat se do terénu. A přímo namístě hledat to, co jiní kdysi přehlédli a co oči normálního smrtelníka nevidí a nikdy neuvidí. Pozůstatky černé kuchyně ve starém stavení, prastarou klenbu sklepení, terénní nerovnosti, které dokazují přítomnost čehosi, co bylo v minulosti tvrzí…

 

Často se tvrdí, že historikové opakují jeden druhého. Ti, kterým se ale práce stala koníčkem, se snaží o opak. Vyhledat věci nové, to, co nikdo před nimi ještě neobjevil. Takový je i stavební historik Jaroslav Sadílek. S prudkostí a vytrvalostí sobě vlastní jde za svým cílem a většinou je schopen ostatním dokázat, že se mýlili. Že měli doposud trochu zkreslené představy o tom, co se tu stalo a jak se zde kdysi žilo.

 

 

 

Jaká je vlastně náplň práce stavebního historika?

Abych to upřesnil: pro tuto vědní oblast, kterou se zabývám, není dosud určen přesný termín pro zpracovatele. Všeobecně se však uvádí „historik architektury“, i když to přesně nepopisuje obor a záběr, kterému se věnuji.

Náplň – tak to je značně široký záběr. V podstatě zpracovávám dvě různá témata. Provádím stavebně historické průzkumy památek, jejichž účelem je nashromáždit co nejvíce údajů o zkoumané památce, a to jak z hlediska její historie, což spočívá především na vyhledávání po archívech, tak o jejím stavebním charakteru. Syntézou obou těchto přístupů je nástin stavebního vývoje budovy a spolu s tím spojené vyhodnocení jejích jednotlivých částí. Stavebně historický průzkum je důležitý při obnově památkově chráněných objektů, aby se projektantu dostalo co nejvíce informací o stavbě a mohl se tak vyvarovat nevhodných zásahů, naopak nastíní nejvhodnější přístup při obnově objektu. Druhé téma, kterému se věnuji, je značně neobvyklé. Jde o jakési zpracování dějin obcí, a to formou, částečně vycházející z předešle uvedeného průzkumu. Historie vesnic a měst je nastíněna jak na základě archívního průzkumu, tak zejména rozborem dochovaných historických staveb a především zástavby. Ta vychází z rekonstrukce majetkové držby jednotlivých usedlostí od 16. či 17. století, podle toho, jak jsou dochovány archívní prameny. Tímto postupem je možno překlenout mnohdy značný nedostatek písemností a kombinací různých příbuzných metod dospět v rekonstrukci dějin obce značně hluboko, mnohdy až do jejích nejstarších počátků, kde písemné dokumenty zcela chybějí.     

 

 

 

Tvoje práce má tři fáze, jak jsi již připomněl. Vyhledávání informací v archivech a muzeích, práce v terénu a kompletování poznatků a jejich převádění do tištěné podoby. Kterou z těchto fází máš nejradši a kterou by sis naopak nejraději odpustil?

Je to zajímavá otázka. Můžu říci, že jsem se takto na svoji práci ještě nedíval. Ale mám-li se k tomu vyjádřit, myslím, že neméně zajímavá je poslední fáze, kdy své poznatky převádím do písemné formy. Je to způsobeno zejména tím, že v této etapě již mnoho nového nezjistím, zatímco při vyhledávání v archívech a v terénu, zejména při prohlídce mnohdy téměř neznámých památek, lze zjistit množství zajímavých a nových informací. A to je právě příčina, proč se věnuji právě tomuto oboru. Myslím však, že zde máme oba podobné zkušenosti.

 

Mnohá obec ti vděčí za vytvoření publikace, která se zabývá její historií. Můžeš nějakou připomenout?

Jak stavebně historické průzkumy, tak i rešerše dějinám obcí, provádím na celém území Moravy a přilehlém území Čech. Zaměřuji se zejména na oblast Vysočiny, přičemž se nebráním ani pronikání mimo její území. Z tohoto širokého záběru lze jen obtížně vybrat vhodné příklady pro presentaci své práce. V oblasti, které se magazín Žďárské vrchy věnuje, jsem zpracovával několik památkových objektů v Bystřici nad Pernštejnem a v okolních vsích, například zámek v Dolní Rožínce a kostely v Rozsochách a Vítochově, dále známý románský kostel v Měříně. Mimo toto území z nejbližšího okolí pak zámky v Letovicích, Blansku a Stránecké Zhoři, dvůr Lamberk u Olešnice, radnici v Polné a část zámeckého areálu v Litomyšli. Co se týká rešerší k dějinám obcí, zpracovával jsem na území žďárského okresu materiál pro Doubravník, jehož část je v současnosti připravena v rámci nové publikace do tisku, Lísek u Bystřice nad Pernštejnem, z nejbližšího okolí pak Lomnici u Tišnova, rovněž dílem publikovanou, Šebetov u Boskovic a jiné. V současné době mám rozpracovány elaboráty pro Žďár nad Sázavou, Bystřici nad Pernštejnem, Tišnov, Olešnici, Černou Horu, Vojnův Městec, Velké Opatovice a jiné obce a města také na opačném území Vysočiny.   

Tyto práce jsou buď připraveny pro tisk, nebo jsou využívány k informačním účelům jinou formou. Z území Žďárska spatřila dosud světlo světa pouze jediná publikace, a to malá brožurka o Pikárci. 

 

Při tvoření těchto publikací jsi jistě často narazil na něco zajímavého. Co tě nejvíce překvapilo?

Nejvíce mě překvapila zejména skutečnost, jak málo jsou dnes archívní fondy využívány, zejména ty pasáže, které mohou přispět k poznání historického vývoje obcí a regionů. Totéž platí také o dochovaných památkách. Jsou případy, kdy v obci stojí románský kostel či tvrz, a veřejnost, a to i místní, nemá o jejich existenci povědomí. Vinu na tom nese především nezájem, či lépe řečeno omezený zájem specializovaných institucí a rovněž také přístup předešlých historiků, zejména místních či regionálních, opisujících staré, dávno již neplatné údaje. Někdy se setkávám i se značně zatvrzelým přístupem, a to jak svých předchůdců, tak i zástupců obcí, kteří se nechtějí zažitých informací o minulosti své obce jen tak jednoduše vzdát. Vrcholem je například nedávný zážitek, kdy místní písmák zatvrzele odmítá existenci pozdně románského kostela v obci, který považuje za kubistickou stavbu z počátku 20. století, a nepřesvědčí jej ani dochované románské okénko v presbytáři.      

 
 

 

Kde jsi při vyhledávání informací nejvíce zklamán?

Zklamán tak to přímo asi nelze říci. Co se týká informací, každá cílená snaha nese své ovoce a i tam, kde by se zdálo, že není možné nic nalézt a ničím dané obci a památce přispět, se naskytne alespoň zlomek nového, které dává práci ten pravý smysl.  Pokud jsem byl někdy zklamán, tak pouze v případě, kdy moje práce nedošla pochopení u objednatele, většinou zástupce obce. Byly případy, i když jen ojedinělé, kdy nové poznatky byly přijaty s rozpaky a pak byly presentovány omezeně a s dílčími úpravami. Tak tomu bylo například v Kamenici u Jihlavy, která se pyšní budovou bývalé tvrze, k níž vztahuje opakované návštěvy několika králů a na konci 16. století pobyty rodu Žerotínů. Rozborem zástavby a rekonstrukcí majetkové držby usedlostí od poloviny 16. století bylo zjištěno, že budova, pokládaná za tvrz, sloužila již roku 1550 jako selská usedlost. Renesanční výzdoba pak je spojena s aktivitami bohatého hostinského na počátku století sedmnáctého. Agresivnější přístup k novým poznatkům projevili v jednom nejmenovaném městě, kde mi po provedeném průzkumu doporučili vyhýbat se městu obloukem. Důvodem bylo jen odhalení podvodu, realizovaného v rámci oprav zámku v šedesátých letech 20. století, kdy byla uměle vytvořena renesanční výzdoba fasád a interiérů, lépe odpovídající politicko společenským zájmům. Takže moje práce nemá jen světlé stránky, jsou případy, naštěstí jen skromné, kdy musím výsledky svého bádání tvrdě hájit. 

 

Jsou obce s bohatými dějinami a naopak obce, ke kterým byla historie méně štědrá. Lze i u takových zjistit něco zajímavého?

Jak jsem již uvedl, téměř ke každé obci lze zjistit něco nového. Samozřejmě, a to vyplývá z charakteru mé práce, tam, kde se dochovalo větší množství historických památek, kde je bohatší urbanismus, případně kde existovaly v minulosti nějaký ten hrad, tvrz, zámek, kostel či jiná veřejná nebo správní stavba, je možné přinést mnoho nového a do značné míry poučit nejen budoucího čtenáře, ale i sám sebe.

 

Které historické období je ti nejbližší?

To je těžko říci. Všechna období jsou zajímavá, každé přináší něco nového a podnětného. Středověk, presentovaný gotikou, má svoji kulturu a stavební styl, raný novověk, spojený převážně s renesancí, zase množství dochovaných písemností a krásných staveb. Také baroko, třebaže mi připadá do značné míry nabubřelé a kýčovité, má svůj půvab. Takže bych se k této otázce vyjádřil asi takto: zajímá mě vše, co může přinést nové poznatky jak ke stavbám, tak k dějinám vůbec. Pokud však jde o konkrétní stavební sloh, mojí oblíbenou je především renesance, přinášející po středověku světlo a novou kulturu, a to nejen v stavebnictví, ale i v běžném životě. Ve spojení s nárůstem pramenů umožňuje právě toto období lépe poznávat minulost, odrážející ještě v mnohém středověký stav staveb a sídlišť, ovšem doprovázený detailnějšími informacemi.     
 

 

Jak je na tom po historické stránce Vysočina ve srovnání s jinými místy v České republice?

Prozatím nemám výraznější zkušenosti s celým územím České republiky, ale pouze s její moravskou částí, a to jména západní či jihozápadní polovinou. Tedy vlastně přímo Vysočinou. I přesto si dovolím na tuto otázku odpovědět. Srovnávat Vysočinu s jinými částmi českých zemí nelze. Každé území má své zvláštnosti, specifika a je něčím kouzelné a přitažlivé. Česká republika je natolik proměnlivé území, kde každá oblast je od jiných odlišná. To platí i v oblasti historie a historického vývoje. Přestože se zabývám i jinými částmi Moravy a přilehlého území Čech, mám k Vysočině svůj osobní vztah. Snad je to dáno staletou vazbou mého rodu k této oblasti, snad tím, že se zde ponejvíce pohybuji a její minulost jsem měl možnost nelépe poznat. Příčinu lze také spatřovat v nekonečné proměnlivosti Vysočiny, která se právě tímto jevem odlišuje od jiných, mnohdy značně stereotypních krajů. Oblast Žďárska a Bystřicka má svůj půvab ve značné kumulaci přírodních krás, přímo zázračně skloubených s nespočetnými historickými památkami, které neustále překvapují svojí bohatostí a neobjevenou historií. Z těchto důvodů si také netroufám podrobněji srovnávat Vysočinu s jinými místy republiky, úzké sepjetí s Vysočinou by nepřineslo objektivní hodnocení.       

 

Která místa v této lokalitě byla nejdříve osídlena?

Myslíš na území Vysočiny, nebo vlastního Žďárska? V prvním případě se není možno v rámci tohoto dialogu vyjádřit, jen stručná odpověď by vydala na rozsáhlou studii. Proto se zaměřím pouze na užší oblast mezi Žďárem nad Sázavou a Bystřicí nad Pernštejnem. Je logické, že postup osídlení, zde hovořím o trvalých sídlištích a pevných sídleních komunitách, pronikal do horských oblastí pozvolna a zprvu neplánovitě. Oproti starším tvrzením, kladoucím vznik mnohých vesnic na tomto regionu až na počátek 14. století, je dnes známo, že ke skutečnému osídlovacímu procesu docházelo již o celé století dříve. Přitom nahodilé osady a skupinky převážně drobných vesnic vznikají v povodí řeky Svratky již v průběhu druhé poloviny 12. století. V rámci celého okresu lze za první osídlené partie pokládat oblast v užším okolí hradu Pernštejna, na jižním Bystřicku a region Velkomeziříčska a Velkobítešska. Ještě ve 13. století však kolonizace pokročila až do nejvyšších partií Žďárských vrchů. Zdejší vesničky však většinou neodolaly nepříznivým přírodním podmínkám a nejpozději v průběhu 14. století až na výjimky zanikají. Proces osídlování Vysočiny je složitý a není jej možno, jak jsem již uvedl, řešit na těchto několika řádcích.  

 

Kde lze najít nejstarší a nejzajímavější památky?

Záleží na tom, o které památky jde. Nestarší horizont architektonických staveb je zastoupen církevními stavbami. Ty lze v nečetných případech datovat až do počátků 13. století. Sem patří řada drobných kostelů na Bystřicku. Do starší etapy spadají kostely v Dolním Čepí, Černvíře a Štěpánově nad Svratkou, následované výjimečně dochovaným kostelíkem ve Vítochově ze třicátých nebo čtyřicátých let 13. století. Spolu s ním vznikají také kostely v Rožné, Bukově, Olešné, Lhotě (Lísku) u Bystřice, Věžné, Dalečíně, Horní Bobrové, Bobrůvce a jinde. Teprve kolem poloviny 13. století, zejména krátce po ní, vznikají první šlechtické hrady. Nejstarším je s největší pravděpodobností Bukov, známý pod lidovým označení Lísek, který je těsně následován skupinou hradů na Bystřicku (Aueršperk, Pernštejn, Pyšolec, Kozlov). Do staršího horizontu náleží také drobné, turisticky nepříliš atraktivní hrádky, stavěné v polovině 13. století. Zde lze jmenovat hrádek u Rožné. Stejně jako v případě osídlení i výskyt nejstarších památek je spojen s přírodními podmínkami a nadmořskou výškou lokality. V této souvislosti zaráží existence hrádku z doby kolem poloviny 13. století, umístěného v jedné z nejvyšších poloh Žďárských vrchů na tzv. Zkamenělém zámku u Svratky. Jeho nelogická přítomnost zde je rovněž jedním z dokladů dosud nízkého stupně poznání nejstarších dějin severovýchodních partií Vysočiny.

 

Znamená to, že místo zvané Zkamenělý zámek bylo opravdu kdysi panským sídlem?

Ano, i Zkamenělý zámek, zvaný lidově také Starý Karlštejn podle blízkého loveckého zámečku Karlštejna, byl kdysi středověkým opevněným objektem. Jestli se v jeho případě dá hovořit o panském sídle, není jasné, jeho přesný účel není znám. Lokalita, nápadná shlukem mohutných skalisek, je dosud zčásti obklopena mělkým příkopem s nízkým valem. Archeologové zde již od 19. století nalézají zlomky středověké keramiky, které byly dříve řazeny již do slovanského období. Podle nejnovější revize však náleží teprve polovině 13. století, tedy do doby, kdy na nedalekém Bystřicku vznikají první hrady. Účel objektu však není znám, jaksi unikají souvislosti, proč byl zde, uprostřed lesů v téměř neosídlené krajině, vůbec založen.

 
 

 

Každá z obcí na Vysočině má svou historii, málokterá ji však má podrobně a přesně zpracovanou. Jakým způsobem se dá taková zakázka u tebe objednat a jak je to finančně náročné?

Je to jednoduché, stačí se zkontaktovat na telefonu 776 079 078, nebo na elektronické adrese jaroslav.sadilek@email.cz . Jak jsem již uvedl, každá, nebo téměř každá obec měla ve své minulosti něco zajímavého, co je možno mnou používanými metodami podchytit a využít k přiblížení historie. Zajímavé je zpracování několika obcí v určitém regionu, kdy se získané poznatky vzájemně doplňují a stávají se plastickými, bohatšími právě o vzájemně vztahy mezi obcemi, které není možno při zpracování pouze jedné izolované lokality podchytit. V poslední době se dokonce uvažuje o využití mé práce v rámci jednotlivých mikroregionů, které by tak získaly nejen nové historické poznatky, ale také komplexní materiál, po jehož vyhodnocení v rámci zvoleného území dostávají cenný podklad pro realizaci v nových aktivitách, grantových projektech a v neposlední řadě nastiňující rovněž nové možnosti presentace v rámci kraje. Cenově se moje práce snad pohybují v pokud možno rozumné míře, kdy příliš nepřesahují režijní náklady, spojené s náročností zpracování v terénu a v četných archívech.  Ovšem vzhledem k množství získaných informací jsou finanční výdaje objednatele zanedbatelné.

                                                 
 

                                                                                                                   

Často prožijeme celý život v místě, o jehož minulosti nevíme zhola nic nebo jen velice málo. Honíme se za iluzí blahobytu a uniká nám spousta drobných krás, které máme před sebou a přece je nevidíme. Vyhodíme s lehkým srdcem hrníček po babičce a přehlédneme, že byl vytvořen šikovnou rukou člověka a ne strojem při sériové výrobě. Nevyhýbejme se minulosti, její poznání nás může obohatit a pomoci pochopit mnohé věci, které se dějí v současnosti. Dejme historikům šanci naučit nás koukat se kolem sebe jinýma očima.